Atmosféra Benátek

Nebylo tomu tak ale vždycky. Původně Petr I. dokonce zakázal stavět mosty, protože předpokládal, že se lidé po Něvě a jejích přítocích budou přepravovat pouze na loďkách. Odvážná myšlenka milovníka mořeplavby se ale ukázala jako krajně nepraktická, a proto už za jeho života vzniklo ve městě několik dřevěných lávek. Kromě stálých se stavěly i provizorní mosty, které byly neseny speciálními loďkami ukotvenými ke dnu. Blízkost řeky s sebou odjakživa přinášela nebezpečí povodní. Jedny z prvních záplav zažil Petrohrad nedlouho po svém založení – v srpnu roku 1703. Hladina řeky se tehdy zvedla o dva a půl metru nad běžnou úroveň. Voda si s sebou odnesla dřevo a další materiál připravený na stavbu Petropavlovské pevnosti. Velikého cara ale nepřízeň počasí od velkolepých plánů nemohla odradit. Nejničivější potopa Petrohrad postihla o více než sto let později – v listopadu 1824. Velká voda zaplavila polovinu města, zničeno bylo bezmála pět set staveb. Záplavy poškodily další zhruba tři a půl tisíce domů. O život přišlo několik stovek lidí. Po Něvském prospektu jezdili lidé na loďkách, domy plavaly po ulicích a stromy v Letním sadu voda vyvrátila i s kořeny. Ničivé povodně byly mimo jiné důvodem k tomu, aby se namísto dřevěných mostů, které dravá řeka doslova smetla z břehů, začaly budovat mosty kovové…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2006

Další informace o Rusku naleznet zde: http://www.sopka.cz

Miroslav Grass