Egyptští poustevníci považovali eucharistii za očišťování. Podobně jako jeleni, říkal otec Pojmen, kteří se živí hmyzem a hady a které pálí jedy z té stravy vycházející, pospíchají k prameni… tak poustevníci, ranění ďáblovým kousnutím, otrávení špatnými touhami a představami, které v nich probouzí, horoucně touží, aby v sobotu a v neděli opět našli občerstvení a radost u pramene, u Krista, dotykem jeho těla a jeho krve…
Egypt – kolébka mnišství Číst více »
Historie města Ismailia je úzce spojena se Suezským průplavem. Založil jej roku 1863 Francouz Ferdinad de Lesseps právě jako svoji základnu pro výstavbu tohoto vodního díla, považovaného ve své době za moderní div světa. Své jméno dostala po tehdy vládnoucím egyptském místokráli Ismail pašovi. Dodnes sídlí v Ismailii ředitelství a řídicí centrum plavby v průplavu…
Ismailia – na půl cesty mezi Středozemním a Rudým mořem Číst více »
I když El Alamein byl osídlen již v době vlády Ptolemaiovců, jméno této egyptské vesnice by zřejmě zůstalo neznámé nebýt druhé světové války. V říjnu 1942 se tu odehrálo jedno z rozhodujících střetnutí mezi Spojenci a mocnostmi Osy v severní Africe. „Před El Alameinem jsme nepoznali vítězství. Po El Alameinu jsme nepoznali porážku,“ napsal britský premiér Winston Churchill…
„Ďáblova zahrada“ u El Alameinu Číst více »
Písečné pláně v Abú Síru nedaleko Káhiry, které od roku 1975 zkoumají naši egyptologové, vydaly v roce 1998 mimořádně cenné svědectví o životě starého Egypta. Archeologové odkryli neporušenou šachtovou hrobku kněze Iufaa, což se během předchozího půlstoletí nikomu v Egyptě nepodařilo…
Starý Egypt dnešní vědě Číst více »
Fajjúm (Fayoum), největší egyptská oáza, rozkládající se v Západní poušti, asi 100 kilometrů jihozápadně od Káhiry, není oázou v pravém slova smyslu. Zdejší voda pro zavlažování totiž nepochází z artézských studní, ale přímo z Nilu. Celé území je protkáno sítí kanálů…
Fajjúm nejsou pouze památky a příroda Číst více »
Hluboko v srdci černé Núbie byly po dlouhou dobu ukryty, zpola zaváté pískem, dva skalní chrámy, jež nechal vytesat do skály božský faraon na důkaz své moci, ale také jako vyjádření lásky k ženě…
„Kdo neviděl Káhiru, neviděl svět; její prach je zlato, její Nil je div, její ženy jsou jak černooké panny v ráji, její domy jsou paláce, její klima je mírné, její vůně předčí vůni aloe a potěší srdce: a jak jinak, když Káhira je matkou světa…“ (Z Pohádek tisíce a jedné noci)
Káhira – matka světa Číst více »
Théby, Wéset nebo Luxor. Několik jmen pro stejnou lokalitu, která kdysi byla hlavním městem starověkého Egypta. Místo, které je pro poznání jeho historie možná nejdůležitější. Tamní Údolí králů proslavil zejména britský archeolog Howard Carter svým objevem téměř neporušené hrobky faraona Tutanchamona…
Luxor – muzeum pod širým nebem Číst více »
Chvála tobě, ó Hapi,
jenž přicházíš, abys živil Egypt,
když stoupáš, celá země jásá
a každý tvor je plný radosti…
Chvála tobě, ó Hapi! Číst více »
Rosettská deska je pravděpodobně nejznámějším „kusem skály“ na světě. Nalezl ji francouzský voják někdy uprostřed roku 1799 během Napoleonova tažení do Egypta nedaleko vesnice ar-Rašíd na Nilu. Na plochém čedičovém kameni, velkém jako deska psacího stolu, byly dva staroegyptské nápisy – v hieroglyfickém a démotickém písmu – a jeden řecký…
Pod pojmem Západní oázy se rozumí systém proláklin, jenž probíhá Libyjskou pouští v oblouku skoro tisíc kilometrů dlouhém, silně vyklenutém směrem k západu. V těchto proláklinách – v několika málo městech a vesnicích vybudovaných u vývěrů podzemních vod – žijí lidé, jejichž součet sice nedá dohromady ani jedno procento egyptské populace, kteří jsou přitom ale jedinými obyvateli obrovského území, jež zabírá více než polovinu rozlohy celého státu…
„Rudé moře láká a okouzluje v každé roční době, je darem od Boha a my jsme mu za to velmi vděční,“ říkají lidé na pobřeží. Překrásné písečné pláže, průzračné čistá voda a především podivuhodný podmořský svět korálových zahrad plných pestrobarevných ryb vábí od samého počátku podmořského objevování tisíce turistů a hlavně potápěčů toužících spatřit jeho téměř nedotčenou krásu ukrytou pod hladinou. Jedním z takových míst je i okouzlující Panorama Reef, ležící jen pár mil od pobřeží na jihovýchod od Safagy…
Městečko Kóm Ombo leží ve stejnojmenném wádí na východním břehu Nilu asi 40 km na sever od Asuánu. Ve zdejším kraji žije asi 100 000 Núbijců, kteří byli vysídleni ze své země kvůli stavbě údolní Asuánské nádrže, zvané Násirovo jezero. Proto se těmto končinám přezdívá Nová Núbie…
Kóm Ombo– Příbytek krokodýla a sokolí hrad Číst více »
Sedím na kameni poblíž malé kaple a dívám se do hlubokého údolí. Davy turistů už odešly spokojeny, že nádherná podívaná se vydařila. Dnešní východ slunce byl mimořádně barvitý. Na chvíli se silně rozezní zvon, jeho úpění se tříští o skály hluboko pode mnou a pak se znovu rozhostí léčivé ticho…
Sinajský poloostrov – most nejen mezi kontinenty Číst více »
Ať přijíždíte, připlouváte či přilétáte do Casablanky odkudkoliv, vždy již z dálky upoutá váš zrak. Moderní, až nepředstavitelně obrovská dominanta města převyšující cokoliv v okolí a její mohutná věž ční vysoko do nebe. Z jejího vrcholku se v noci zařezává do tmy zelený paprsek laseru a míří po obloze na východ, směrem k posvátné Mekce…
Mešita, kterou postavil „národ sobě“ Číst více »
V hlubokých a odlehlých údolích Vysokého Atlasu leží exotické vesničky, obývané hrdým národem Berberů. Již léta si zachovávají nezávislost na vnějších vlivech a civilizace je zatím příliš nepoznačila. Zatímco v nedalekém Marrákéši vyrůstají internetové kavárny, přibývá tam aut, satelitů i mobilních telefonů, v prostých obydlích z kamení a hlíny jako by se zastavil čas…
Vesničky z kamení a hlíny Číst více »
Když člověk překoná od severu k jihu masiv Vysokého Atlasu, otevře se před ním široké údolí s četnými oázami oddělující Vysoký Atlas od Antiatlasu a dýchne na něj zcela nová a zajímavá krajina. Ostatně – Afrika začíná vlastně až tady, alespoň podle geologů. Právě v těchto místech se totiž nasouvá evropská litosférická deska na africkou…
Snad žádné jiné letovisko na marockém pobřeží se nemůže pochlubit tak bohémskou a pohodovou atmosférou jako Essaouira (čti Savíra). Je to město nádherných písčitých pláží, běloskvoucích domů, uměleckých galerií, příjemných kaváren a přístavních hospůdek. Dávní obyvatelé mu říkali Saurah, což je berberský výraz pro „malý obrázek“. Mezi evropskými námořníky bylo dlouho známé jako Mogador a současný název, znamenající v překladu „dobře navrženo“, dostalo od sultána v roce 1765…
Modro-bílá Essaouira Číst více »
Spojení Maroka s islámem se nám v dnešní době již jeví jako poměrně samozřejmá a jasná věc. Jen vkročíte na africkou půdu, uvítá vás hlas muezzina z nejbližší mešity. Na ulicích spatříte mnoho lidí, tradičně oblečených do šatů, jež svůj muslimský původ nemohou zapřít. Čím delší čas ale v této zemi strávíte, tím více budete poodhalovat složitost jejího nábožensko-historického vývoje, jaká má na světě jen málo obdob…
V Maroku se i obyčejný nákup může stát nezapomenutelným zážitkem, především právě díky pevně zakořeněnému zvyku smlouvání. Podobně jako v mnoha dalších mimoevropských zemích je tato metoda určovaní ceny zboží i v Maroku naprosto běžná. Může se vám to líbit nebo ne, můžete mít pocit, že „je to celé jen velká šejdířina“, můžete mít pocit, že je to nespravedlivé a kdo ví co ještě, ale pravdou je, že smlouvání je proces férový a jediné, co nám na něm vadí je skutečnost, že jej jaksepatří neovládáme…
Marocké smluvní ceny Číst více »
