Barokní perla

Maltské hlavní město leží na konci až 60 m vysokého poloostrova Sceberras, který vybíhá mezi zátoky Marsamxett a Grand Harbour. Valletta se zhruba napůl dělí o poloostrov s Florianou, městem asi o 100 let mladším, jež je dnes jakýmsi jejím předměstím. Každý, kdo přijíždí do Valletty po souši, musí Florianou projet, jinak to díky její poloze na začátku poloostrova není možné. Technicky vzato i lodní pasažéři vystupují vlastně ve Florianě – mola, k nimž zajíždějí výletní lodě, leží pod Florianou, zatímco přímo pod Vallettou kotví malé nákladní lodě.

Předěl mezi oběma městy tvoří obrovské kruhové prostranství, uprostřed s kašnou zdobenou třemi Tritony, které slouží jako maltské ústřední autobusové nádraží. Za ním se již zvedá vůbec nejmohutnější a stavebně nejsložitější úsek vallettských hradeb. Je to logické, jen na této straně by museli obránci města čelit případnému útoku po souši. Všude jinde stojí hradby nad mořem.

.Vallettu založil 28. března 1566 velmistr, jehož jméno město nese – Jean Parisot de la Valette, hrdinný vítěz nad Turky z roku předešlého. Důvod byl jasný – bylo třeba zajistit, aby se historie tureckého obléhání už nikdy nemohla opakovat. Od počátku byla Valletta projektována jako město-pevnost a hradby byly také její první částí, která byla postavena. Jejich plány vypracoval Francesco Laparelli da Cortona, jeden z nejlepších pevnostních stavitelů své doby. Na Maltu ho poslal papež Pius IV., aby tak rytířům ukázal svou vděčnost za zastavení Turků. Laparelli pracoval na Maltě tři roky, a když odjížděl, hradby nového města byly skoro hotovy. Uvnitř sice nestálo téměř nic, ale existovaly již plány, jak má město vypadat. Díky tomu se o Vallettě říká, že je to první město novověku, které nevzniklo více či méně živelným rozrůstáním staršího sídla, nýbrž zcela nově, na rýsovacím prkně. Až na pár výjimek je Valletta uspořádána šachovnicovitě, její základní síť tvoří devět ulic rovnoběžných s podélnou osou poloostrova a 12 ulic příčných. Poloostrov má tvar protáhlého hřbetu s úbočími, která se svažují k moři, a tak příčné ulice na obě strany od středu dost prudce klesají.

Aby se zrod nového města nezdržoval, platilo nařízení, podle kterého se na každém pozemku muselo začít stavět do 10 měsíců od jeho zakoupení a nejpozději do tří let musela být stavba hotova. Domy nesměly vyčnívat do ulic a zužovat jejich profil, každý dům musel mít vykopánu vlastní studnu a napojení na kanalizaci. Pro první tvář Valletty měl velký význam maltský vojenský architekt Gerolamo Cassar, který nejprve pomáhal Laparellimu a pak už sám navrhnul dvě nejvýznamnější stavby – Velmistrovský palác a řádový kostel sv. Jana, i mnohé další, včetně všech sedmi kasáren jednotlivých jazykových skupin řádu.

Necelých sto let po jejím založení dorazilo v polovině 17. století do Valletty baroko z Itálie. Mnohé starší stavby byly tehdy přestavěny, další postaveny nově a vznikla téměř definitivní tvář města. Po předání Malty Napoleonovi a odchodu rytířů z ostrova v roce 1798 se již ve Vallettě nezměnilo prakticky nic. I díky tomu byla zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO jako ojedinělé městské sídlo, které si téměř zcela zachovalo své původní rysy – a nabízí na 55 ha neuvěřitelných 320 historických památek.

K nejcennějším uměleckým dílům, jež zanechal Řád na Maltě, patří nádherná výzdoba interiéru „spolukatedrály“ sv. Jana Křtitele ve VallettěTak trochu smůlou Valletty je, že se stala v posledních desetiletích městem jednodenních výletů. A nejsou to jen účastníci okružních plaveb, kteří zaplňují přes den některé ulice k prasknutí, jezdí sem pochopitelně i turisté ze všech plážových letovisek na pobřeží. Platí to především pro centrální Republic Street, vedoucí od Městské brány středem Valletty až k pevnosti St. Elmo, na níž stojí obě nejvyhledávanější památky – katedrála sv. Jana i Velmistrovský palác. Tam, kde se v jedenáct dopoledne nedá skoro projít, je v sedm večer pár lidí. Jakmile počne slunce klesat k obzoru, začíná Valletta vypadat jako skanzen po zavírací hodině. Městu chybí dostatek ubytovacích kapacit i pestřejší nabídka večerního života. Radnice si to prý uvědomuje a pracuje na tom, aby se situace zlepšila a do Valletty se k jejím sedmi tisícům stálých obyvatel vrátili večer i turisté.

Je to škoda, protože za pár hodin uprostřed davu nemůže člověk ani zaznamenat, natož pocítit atmosféru města. Nestihne vidět víc, než několik nejznámějších staveb. Ale Valletta, to jsou i méně známé kostely a řádové stavby, několikapatrové obytné domy s typickými arkýřovými verandami, sochy svatých na nárožích. Rušná ranní tržnice, odpolední káva v mondénní kavárně Cordina, která tu existuje už od roku 1837, podvečerní výhledy ze zahrad Upper Barracca na Grand Harbour a protilehlé Trojměstí. Dívka v červeném tričku vyhlížející kohosi z malého okna nad zazděnými přízemními oblouky kamenného průčelí domu, dvě sousedky klevetící před obchodem, kočka, které kdosi přinesl večeři do křoví za malým kostelíkem.

.Doba si však žádá své, a tak se ještě pojďme podívat, kam davy míří nejčastěji. Původní řádový kostel sv. Jana je dnes katedrálou, přesně řečeno „spolukatedrálou“ (v angličtině tu běžně používají termín co-cathedral). Původní maltská katedrála stojí ve Mdině, kde tradičně sídlil maltský arcibiskup. Na počátku 19. století však bylo arcibiskupům povoleno využívat chrám sv. Jana jako svůj alternativní kostel a od té doby má Malta katedrály dvě.

Dva jsou také umělci, jejichž díla katedrálu nejvíce proslavila. Kalábrijec Mattia Preti výrazně ovlivnil současný vzhled chrámového interiéru. Jeho prvním dílem byl oltářní obraz v kapli Aragonie, pak však byl pověřen novou výmalbou celého stropu. Od roku 1660 zaplnil postupně všech šest polí klenby 18 výjevy ze života patrona řádu, sv. Jana Křtitele. Z vděčnosti, že byl přijat do řádu, vymaloval strop na vlastní náklady. Nepoužíval přitom klasickou freskovou techniku, nýbrž maloval olejovými barvami přímo na kámen. Kromě obrazů v některých dalších kaplích je Preti také autorem návrhů pozlacených kamenořezeb, které zdobí většinu stěn. Preti je v katedrále i pohřben, patří mu jedna ze 375 náhrobních desek zdobených různobarevným mramorem, které jsou zapuštěny v podlaze.

V oratoři, která spojuje chrám s přilehlými prostorami katedrálního muzea, visí dva nejslavnější obrazy na Maltě vůbec. „Sv. Jeroným“ a „Stětí sv. Jana Křtitele“ jsou díla slavného Caravaggia, geniálního mistra šerosvitu, jenž ovlivnil celé barokní malířství a vzbuzoval pozornost nejen svým uměním, ale i dobrodružným životem na hraně či za hranou zákona. Caravaggio na Maltu uprchl roku 1607 z Itálie, kde byl v Římě stíhán za zabití jakéhosi muže v pouliční rvačce. Začal malovat pro řád a nakonec do něj byl i přijat. Relativní klid v jeho životě však netrval dlouho. Pár týdnů po přijetí do řádu se zamíchal do rvačky sedmi rytířů, z nichž nejméně jeden v ní byl těžce zraněn. Caravaggio byl uvězněn v pevnosti St. Angelo, odkud se mu po několika týdnech podařilo uprchnout a dostat se na Sicílii. Za útěk z vězení byl pak z řádu vyloučen, jeho dvě mistrovská díla ale zůstala na Maltě dodnes.

.Velmistrovský palác je dnes sídlem maltského parlamentu a úřad v něm má i prezident republiky. Přesto je možné navštívit několik reprezentačních sálů (pokud však nejsou právě využívány politiky) a v někdejších stájích umístěnou zbrojnici. Kromě asi 5800 zbraní všeho druhu poutají pozornost i brnění, mezi nimiž vyniká parádní, zlatem zdobená zbroj velmistra Alofa de Wignacourt, právě toho, jenž do řádu přijal Caravaggia.

A dál? Při množství vallettských památek je to lehké. Řečeno se Shakespearem – cokoli chcete!

 

Další informace o Maltě naleznet zde: www.sopka.cz

Shopping Cart