Ticino

Ledovce a palmy. Prastaré kostely s nádhernými freskami, kamenné domy bez elektřiny a rozvíjející se poupě z železobetonu, kamene a skla od Maria Botty jako ztělesnění moderní architektury. Dolce vita se všemi myslitelnými požitky a extrémní sporty prověřující tělo i ducha. Protiklady se přitahují. Hvězdy na nebi se tu prý v noci mačkají víc k sobě, aby všechny našly své místo nad rájem. Nad pozemským rájem. Nad Ticinem…

Ze tří největších měst v Ticinu je Bellinzona tím, do kterého se jezdí především za historií. Vždyť které město nejen v Ticinu, nejen ve Švýcarsku, ale na celém světě se může pochlubit hned třemi hrady?

Vybrat jednu horu, která by byla po všech stránkách tou „nej“, by v severní části Ticina mohl být trochu problém, zato v jižní části je to naprosto jasné: Monte Generoso. A určitě se najdou mnozí, kteří budou dokonce tvrdit, že Monte Generoso nabízí vůbec nejlepší výhled v celém kantonu, ba že jde o jedno z nejúžasnějších míst v celém Švýcarsku…

Charakteristiky jako „největší město kantonu“ nebo „třetí nejvýznamnější finanční centrum země“ nevypadají zrovna jako nejlákavější pozvánka k návštěvě. Omezit se na ně by ale byla velká chyba. Lugano je totiž také městem parků a květin, zajímavých historických i současných staveb, mnoha kulturních akcí, spousty elegantních obchodů světoznámých značek i nepřehlédnutelné středomořské atmosféry…

Než se vydáte do ticinských hor, myslete na to, že jakkoli je jižní švýcarský kanton slunečním rájem, hory jsou tu vysoké a sníh se nahoře drží leckde až do července. Ale jakmile roztaje, pak to stojí v pohorkách za to obvykle až do října…

Zatímco hlavní údolí kantonu Ticino, kterým protéká stejnojmenná řeka, představuje i díky dálnici a železnici tu nejrozvinutější a „nejcivilizovanější“ oblast v severní části kantonu, další údolí ležící západně od něj jsou jeho pravým opakem. Úzké silničky, divoká příroda, historické osady s kamennými domy – to je další tvář Ticina, která určitě stojí za prozkoumání…

Z trojice největších ticinských měst na mě tím nejitalštějším dojmem působí to nejmenší z nich, Locarno, paradoxně i přes to, že v něm žije naopak nejpočetnější německy mluvící menšina (asi 10 % z 16 000 obyvatel). Nevím, zda tak působí genius loci jezera Maggiore, podoba hlavního náměstí Piazza Grande, svatá hora nad městem nebo všechno dohromady, případně něco úplně jiného. A vlastně to není až tak podstatné. Důležité je Locarno navštívit…

Hladina modré laguny se mihotá ve stříbrných odlescích pod zářícím sluncem. Ostrůvky porostlé bujným rostlinstvem, písečné lavice chránící klid laguny před vlnami otevřeného moře. Pod hladinou útesy a kolem nich spousta nejrůznějších ryb a dalších obratlovců, ještě více bezobratlých. Chtělo by se sáhnout po masce a šnorchlu, vklouznout do vody prohřáté slunečními paprsky a začít se kochat bezuzdnou pestrostí mořského života…

Jestli je někde v Ticinu pocit, že jste se najednou ocitli kdesi daleko na jihu Evropy, nejsilnější, pak je to u Lago Maggiore, jezera, o něž se kanton dělí hned se dvěma italskými regiony, Lombardií a Piemontem. Švýcarsku patří jeho severní část, plošně to vychází zhruba na jednu pětinu…

Od roku 2016 je kanton Ticino expresně dostupný novým nejdelším tunelem světa pod gotthardským masivem Alp o délce 57 km. V provozu však zůstala i stoletá horská železnice s tunelem dlouhým 15 km. Proč stojí za to prodloužit si cestu na jih?

Dnešní doba přeje zážitkové turistice. A nemusí jít vždycky jen o vyplavený adrenalin. K zážitkům patří i požitky, k požitkům zase chuťové buňky, k chuťovým buňkám hrnce, pánve, kastroly a sklenice, přesněji řečeno jejich obsah. Také po této stránce má Ticino co nabídnout a čím překvapit…