Čtyři žárovky v Idahu

Druhá světová válka postavila USA do čela atomového výzkumu. Nejbrilantnější mozky světa se zapojily do Projektu Manhattan a snažily se zvítězit v závodech o vytvoření funkční nukleární zbraně. Tato snaha byla nakonec korunována úspěchem, ale teprve použití atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki ukázalo světu, jak mocná síla se skrývá uvnitř hmoty.
Řízenou atomovou reakci poprvé předvedl v roce 1942 italský fyzik – uprchlík před fašismem – Enrico Fermi. Stalo se tak na fotbalovém stadionu Stagg Field v Chicagu. Fermimu se podařilo zasouváním a vysouváním grafitových tyčí kontrolovat ve svém „atomovém milíři“ počet neutronů vznikajících při srážkách uranových jader, čímž dokázal zabránit vzniku lavinovité řetězové reakce. Jeho primitivní reaktor se ohřál o několik stupňů, což byl důkaz, že při štěpné reakci opravdu vzniká energie tak, jak předpověděli fyzici o řadu let dříve. Fermiho technologie se stala předpokladem pro vznik jaderné zbraně. Další reaktory vzniklé na základě tohoto experimentu nesloužily jako zdroj energie, ale měly především vytvořit dostatečné množství obohaceného uranu k výrobě atomové bomby…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2010

Shopping Cart