Do Tater na kolech, po kolejích i po laně

Čertův kočár
V dějinách Vysokých Tater je zlatým písmem zapsán 8. prosinec roku 1871, kdy byl slavnostně zprovozněn úsek Košicko-bohumínské železnice ze Žiliny do Popradu a kdy se pro celou tatranskou oblast otevřely nové možnosti rozvoje. Zelenou tehdy dostal zvláště turistický ruch, jeho rozmach ale brzy začalo brzdit špatné dopravní spojení mezi Popradem a rychle rostoucími podhorskými letovisky. V době, kdy už byly do Tater vypravovány speciální výletní vlaky, museli turisté z Popradu pokračovat k horám pomalými koňskými povozy. Nevyhovující situace trvala přes 20 let, než uherská vláda nechala vybudovat klasickou železnici z Popradu do Kežmarku, z níž v roce 1895 ve Studeném Potoku odbočila trať do Tatranské Lomnice. O rok později ještě spojila Tatranskou Štrbu se Štrbským Plesem zubačka a bez železnice zůstal už jenom Starý Smokovec. V jeho případě byly všechny dosavadní návrhy tratě buď technicky neproveditelné, nebo k nim vydaly zamítavé stanovisko úřady. Proto nakonec došlo na průkopnické řešení. Druhého srpna 1904 vyjely po částečně zpevněné vozové cestě mezi Popradem a Smokovcem trolejbusy, poprvé na půdě Rakouska-Uherska. Starší byly pouze dvě trolejbusové tratě, jedna v Německu a druhá v Itálii…

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2008

Další informace o Slovensku naleznet zde: www.sopka.cz