Eduard Held - expozice muzea

Tradice hodná pozornosti

Dělat něco jako jediní v Evropě, to už stojí za pozornost, natož za návštěvu, pokud existuje možnost spatřit výsledky takové práce na vlastní oči. A tak se vydejme na náměstí Svobody v Zákupech do muzea, které nese jméno Eduarda Helda...

Eduard Held se narodil roku 1864 v rodině prostých baráčníků v Novém Šidlově, několik kilometrů od Zákup. O 20 let později připevnil na dveře malého domku v Zákupech ceduli s nápisem „Erste österreichische Pathenbrief- und Luxuspapier-Fabrik“ neboli „První rakouská továrna na patentní listy a luxusní papír“. Začínal s výrobou kmotrovských listů, navštívenek a církevních obrázků, k nimž záhy přibyly i lampiony, karnevalové masky a další masopustní a karnevalové zboží. A dařilo se mu. Ve 20. letech 20. stol. měla firma 40 zaměstnanců a další spolupracovníci pro ni pracovali doma. Nesídlila již jen tak v ledasjakém domečku, ale v honosné trojpodlažní secesní budově zabírající prakticky celou východní stranu zákupského náměstí. Pobočky firmy existovaly v durynském městě Lauscha, ve Vídni, Budapešti a Záhřebu. Z Eduarda Helda se stal vážený občan, nejprve městský zastupitel a pak i starosta města. Zemřel v roce 1937, ale firma vedená jeho synem existovala úspěšně dál. S poněkud pozměněným válečným sortimentem (izolační ucpávky, obaly potrubí, kartony na potraviny) přečkala i 2. sv. válku, po níž byla znárodněna a rodina Heldů, kteří byli německé národnosti, stejně jako asi 90 % zdejších předválečných obyvatel, odsunuta do Německa. Výroba masek a karnevalového zboží, obohacená například o masovou produkci mávátek, lampionů či tzv. krepové trávy, ale pokračovala dál, zprvu pod hlavičkou Severočeských papíren, pak Děčínských papíren a nakonec jako součást Okresního podniku místního průmyslu Mimoň. Tak, jako přežila válku a znárodnění, přežila firma i privatizaci, kdy ji ve veřejné dražbě koupila společnost PVO, s.r.o. Jejím jediným majitelem je dnes Ing. Zdeněk Rydygr, který začal v zákupské továrně pracovat před více než 40 lety jako strojní technik a později vedoucí provozu. Doba se změnila, dnes jde o rodinnou firmu s pouhými šesti zaměstnanci. Čínské strojově vyráběné zboží z plastu představuje tvrdou konkurenci, s níž cenově nelze soupeřit, leda kvalitou. I sortiment se trochu posunul, ale masopustní či karnevalové masky v něm jsou stále. A co víc – pořád se zhotovují kompletně ručně. To je ona jedinečná rarita – jde o jedinou firmu svého druhu v celé Evropě. Společně s nepřerušenou, 138 let dlouhou tradicí výroby to vedlo v roce 2017 Národní ústav lidové kultury ve Strážnici k tomu, že „ruční výrobu masopustních masek v Zákupech“ zapsal na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury.

Eduard Held - expozice muzea

Díky tomu, že firma otevřela roku 2008 ve svém areálu Muzeum Eduarda Helda, může se s karnevalovými a masopustními maskami, z nichž jsou určitě nejpopulárnější „velké hlavy“, seznámit každý. A nejen to. Dozví se tu také, jak se masky vyrábějí, a děti si mohou zkusit některou masku vymalovat. Unikátní je i to, že se k výrobě masek používají pořád původní sádrové formy z počátku 20. stol. Pro masky typu škrabošek slouží jednodílné formy, negativní pro častější škrabošky papírové, pozitivní pro škrabošky organtýnové. Papírová škraboška se vyrábí tak, že se z předlohy (firma jich má v depozitáři asi 2500 různých) odlije sádrová negativní forma, do níž pracovnice vmačkává kusy papíru prosycené škrobovým lepidlem. Po důkladném uhlazení všech nerovností se maska vyjme z formy a asi 24 hodin suší, po uschnutí se ostříhají okraje, ručním razidlem se vyrazí potřebné otvory, poté se maska namaluje a po důkladném vyschnutí přestříká vodou ředitelným lakem. Úplně stejně se zhotovují i atraktivní velké hlavy, jejichž formy jsou ale vždy nejméně dvoudílné, u složitějších vzorů, jako je třeba jelení hlava, se mohou skládat ještě z většího počtu dílů. Formy pro velké hlavy jsou prakticky nenahraditelné. „Krátce před tím, než jsem do podniku nastoupil,“ říká mi Ing. Rydygr, „se jich dobře polovina vyvezla na skládku, což byla obrovská škoda. Od mého nástupu se už nevyhodilo nic a i to nám umožnilo vyrobit vystavovanou kolekci…“

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Máchův kraj/Lužické hory

 

Eduard Held