Svatý Patrik patří vedle tradiční hudby, zelené barvy, piva či keltské harfy mezi nejoblíbenější irské symboly. O neutuchající oblibě tohoto světce, který se stal patronem celého národa, ostatně dodnes svědčí mohutné oslavy jeho svátku. Ten připadá na 17. března a bývá spojován s bujarým veselím a nenucenou manifestací národního uvědomění. Koho si však Irové a s nimi dnes už téměř celý svět tímto svátkem vlastně připomínají?
Pojednání o Patrikově životě je k dispozici celá řada. Většina z nich se opírá o Confessio, Vyznání, jeden ze dvou písemných pramenů, jejichž autorem je sám Patrik. Zatímco rok světcova narození i smrti zůstávají předmětem debat, menší rozpaky panují nad dnem jeho úmrtí, za nějž bývá obecně považován právě onen oslavovaný 17. březen. Pozdější „irský apoštol“ se narodil koncem 4. století kdesi na západním pobřeží Británie. Jeho rodiče byli pravděpodobně římsko-britského původu a Patrikův otec se zřejmě podílel na římské koloniální správě.
Když bylo Patrikovi šestnáct let, padl do rukou irských nájezdníků. Byl prodán do otroctví a následujících šest let strávil jako pasáček ovcí ve službách irského kmenového náčelníka. Tato první Patrikova „pastýřská“ zkušenost se odehrávala zřejmě na úpatí hory Slemish v hrabství Antrim v dnešním Severním Irsku. Podle svého svědectví se teprve v té době stal Patrik skutečným křesťanem a otroctví chápal jako spravedlivý trest za svou někdejší zhýralost. Po šesti letech měl Patrik sen, v němž byl vyzván k návratu s poukazem, že „koráb je již připraven“. Patrik uposlechl a svému pánovi uprchl. Zanedlouho se mu skutečně podařilo dostat se do přístavu a na palubu lodi, která jej dopravila zpět k domácím břehům.
Následující roky zasvětil Patrik kněžským studiím a pravděpodobně pobýval také v klášterech v Tours a na ostrovech Lérins. Když bylo posléze třeba nahradit biskupa v Irsku, padla volba papeže Celestina I. právě na něj. Patrik pak strávil v Irsku až do svého skonu dlouhých třicet let, naplněných úspěšným zakládáním kostelů, klášterů a šířením křesťanství mezi pohany, kterých údajně vlastnoručně pokřtil na 120 000. Z tohoto období také pochází druhá písemná památka na Patrikovo irské působení, dopis jednomu z místních vládců Korotikovi, v němž si Patrik stěžuje na kruté Korotikovo zacházení s novokřtěnci.
K Patrikovu misijnímu úsilí se vážou nejrůznější legendy, v různé míře podpořené archeologickými či historickými prameny, díky nimž však můžeme navštívit hned několik pozoruhodných irských lokalit. Jedním ze dvou ústředních dějišť svatopatrické legendy je hora Croagh Patrick. Tato nepřehlédnutelná krajinná dominanta se tyčí do výšky 765 metrů při pobřeží Atlantiku v hrabství Mayo, pět mil od městečka Westport. Na jejím úpatí nás přivítá bílá socha světce, vztyčená zde roku 1928. Podobně jako jiná křesťanská poutní místa, byla i tato hora dlouho před příchodem křesťanství posvátným místem pohanů a archeologické nálezy z okolí dokládají její rituální funkci již před pěti tisíci lety.
V roce 441 měl právě zde trávit Patrik svůj půst trvající čtyřicet dní a čtyřicet nocí, během nějž si vymohl na Bohu nebývalá privilegia. Bůh prý vyhověl jeho žádosti, aby Patrik sám mohl vykonat poslední soud nad Irskem, přičemž ostrov měl být ušetřen hrůz konce světa tím, že jej o sedm dnů dříve pohltí vody oceánu. Pro případný důkaz silné identifikace světce se „svým“ národem jistě není třeba chodit nikam dál. Během půstu obtěžovali Patrika mnozí démoni v podobě černých ptáků. Patrik je zaháněl hlasem zvonu, původně bílého, který však častým užíváním docela zčernal. Tento černý zvon, který je nicméně podle moderních výzkumů mladšího data, se nachází v majetku irského Národního muzea.
Na vrcholku Croagh Patrick měl také Patrik učinit zázrak v podobě vyhnání hadů z Irska. Připomínku tohoto legendárního skutku nalezneme na mnoha světcových vyobrazeních. Jen málokdo dnes přitom pochybuje o tom, že tento příběh je třeba vnímat spíše jako podobenství. Takovému výkladu ostatně nasvědčují i historické prameny. Již sto let před Patrikovým narozením upozorňuje řecký autor Solinus v souvislosti s Irskem na pozoruhodnou skutečnost, že na ostrově nežijí žádní hadi.
Legendární, spíše než historický Patrik je také zřejmě autorem často citované argumentace, která měla před pohanskými posluchači co nejsrozumitelněji ospravedlnit existenci Boží Trojice. Patrik při ní údajně využil v Irsku hojně rozšířený trojlístek (shamrock), který patří dodnes k nejoblíbenějším irským symbolům. Jedna legenda hady a trojlístky dokonce kombinuje do jediného příběhu. Trojlístky měl podle ní v Irsku vysázet sám sv. Patrik, který tak chtěl zabránit hadům v jejich případném návratu.
Croagh Patrick si svou funkci poutního místa zachoval dodnes a mezi poutníky se těší značné oblibě. Hlavní roční pouť se kupodivu nekoná 17. března, ale poslední neděli v červenci, kdy se na vrcholek vyšplhá až několik desítek tisíc věřících. Zdolání hory trvá asi dvě hodiny a zpočátku se zdá, že to nebude ani příliš obtížné. Nicméně zdání v tomto případě velice klame. V poslední třetině výstupu totiž pohodlná široká stezka zmizí a začíná poměrně strmý kamenitý úsek, který je navíc nepříjemný i tím, že se kameny pod nohama uvolňují a nebezpečně se koulí ze svahu dolů. Někteří poutníci jsou v těchto místech už vyčerpáni a drápou se raději po čtyřech. Ti zkušenější, kteří už v minulosti výstup absolvovali, si dole na parkovišti půjčili za libru dřevěnou poutnickou hůl, a nemusejí tedy pracně udržovat rovnováhu a špinit si ruce. Vynaložené námahy však lituje jen málokdo. Zejména pokud zrovna neprší a není hustá mlha, kdy místo nádherného pohledu na ostrůvky v zálivu Clew Bay není vidět ani na krok.
Na vrcholu se vedle skromné bílé kapličky nachází i druhé poutní zastavení, což je jen nakupená hromada kamení s deskou, kde je podrobně popsáno, kolikrát a na jakém místě se má věřící pomodlit Otčenáš či Zdrávas Maria a co má při tom dělat. Celé toto posvátné místo působí na nás Středoevropany odchované okázalým barokem velmi stroze, ostatně podobně jako zdejší drsná a zdánlivě nevlídná příroda.
Kořeny této národní irské pouti sahají pravděpodobně až ke keltskému svátku Lugnasad, který připadal na 1. srpna. Zde můžeme nalézt i odpověď na otázku, proč se kdysi vystupovalo na vrchol hory v noci, za svitu pochodní. Náročný terén míval za následek nemalé množství úrazů, takže se od této tradice časem upustilo. Moderní doba postupně vytlačuje i další zvyk, podle kterého museli věřící vykonat pouť na Croagh Patrick bosi. Dnes jsou takto zapálení poutníci spíše výjimkou a jejich rozdrásaná, mnohdy i zakrvácená chodidla budí u ostatních putujících spíše pocity údivu než obdivu. Uspěchaná civilizace však přinesla do těchto posvátných končin i novou tradici – závod ve výstupu, či lépe běhu na vrchol. Koná se v polovině června a dosažený rekord se pohybuje kolem 40 minut.
Na úpatí hory stojí jakoby na stráži bílá socha žehnajícího apoštola Patrika v biskupském rouchu. Nedaleko od ní vyrostl v roce 1997 velice působivý památník obětem tragického hladomoru z let 1845–1850 nazvaný Coffin Ship (Lodní rakev). Kovová plastika připomíná vrak trojstěžníku, jehož plachty tvoří propletené lidské kostry. Podle odhadů zemřel tehdy jeden milion obyvatel a přes milion jich ostrov opustilo. Těžko bychom nalezli v irských dějinách další událost, která tak hluboce ovlivnila osud tohoto národa, a tak ani nepřekvapí, že památník byl vybudován právě zde.
Dalším místem, které je úzce spjato s Patrikovým působením, je ostrov Station Island v jezeře Lough Derg v hrabství Donegal. Strohá architektura zdejší baziliky a ubytoven pro poutníky, které vyplňují téměř celou plochu ostrova, je velmi dobře patrná již ze břehu, od kterého je ostrov vzdálen jen několik minut cesty lodí. Většina poutníků zde stráví tři dny vyplněné modlitbami, půstem a bděním. Modlitby probíhají kromě prostor baziliky také v jakýchsi kamenných kruzích, které jsou pravděpodobně pozůstatky někdejších mnišských cel. Sv. Patrik zakusil ve zdejší jeskyni podle legendy vizi pekelných útrap, a jeho odkaz zde tak nastavuje světu svou nesmlouvavě asketickou tvář. Ostrov, který vešel ve známost také pod jménem St. Patrick’s Purgatory (Očistec sv. Patrika), byl významným evropským poutním střediskem již ve středověku a na jedné z map z roku 1492 je dokonce jediným pojmenovaným bodem z celého Irska.
Jiným důležitým místem, jehož mýtotvorný a dějinotvorný vliv lze vystopovat již dávno před dobou sv. Patrika, je legendární sídlo irských králů Tara. Zde Patrik údajně narušil průběh pohanského svátku, a dostal se tak do konfrontace s panovníkem Laoghairem. Po dramatickém klání se skupinou jeho druidů se mu nakonec podařilo obrátit Laoghaira na křesťanství.
Dvě významná „patrikovská“ místa leží také v severní části ostrova. Městečko Downpatrick asi 30 km jižně od Belfastu nese světcovo jméno přímo ve svém názvu. Na hřbitově u zdejší katedrály je sv. Patrik pochován, údajně po boku dalších dvou světců, sv. Brigity a sv. Kolumbána, což se však nikdy nepotvrdilo. Žulový náhrobek s jednoduchým nápisem „Patric“ pochází až z roku 1900.
Armagh je jedním z nejpamátnějších irských měst vůbec. O jeho výjimečnosti svědčí, že má dvě katedrály, obě zasvěcené Patrikovi. Nápadnější je neogotická římskokatolická, ale historicky zajímavější naopak středověká anglikánská. Právě v jejích místech postavil podle tradice v roce 445 Patrik první kostel a odtud začal realizovat svůj plán na pokřesťanštění Irska. O dva roky později pak vyhlásil, že chrám v Armaghu by měl mít přednost před všemi ostatními kostely v Irsku. Toto své postavení si Armagh udržel dodnes.
Zkoumáme-li odkaz, který sv. Patrik zanechal současnému Irsku, pravděpodobně nás dříve či později zarazí nápadná proměna, kterou v průběhu mnoha století prodělal, a dlouhá cesta, již urazil od asketické modlitby a pokání k nevázanému veselí, fantastickým kostýmům a maskám. Oba tyto póly přitom v Irsku stále existují současně. Většina Irů však již dávno preferuje modernější, světštější podobu oslav Patrikova svátku. Tuto proměnu lze mimo jiné ilustrovat i tím, že zatímco ještě v 70. letech 20. století musely hostince zůstat 17. března zavřené, jedním z neodmyslitelných symbolů dnešního svátku sv. Patrika se stala pinta nazeleno obarveného piva.