Jako fénix z popela

Itálie je kolébkou opery, a snad právě proto v ní najdeme řadu operních divadel se starobylou historií. La Fenice není výjimkou. Nové divadlo se Benátčané rozhodli vybudovat na sklonku 18. století – 1. listopadu 1789 byla vypsána veřejná soutěž na jeho stavbu s přesně určenými podmínkami, jak má vypadat. Hlediště mělo mít pět pater lóží – to odpovídalo tehdejšímu zvyku chodit do divadla ne sledovat představení, ale společensky se předvést. V uzavřené soukromé lóži byl divák tak trochu jako doma: mohl tam být sám nebo s přáteli, mohl jíst, konverzovat, hrát společenské hry a občas dokonce i poslouchat hudbu a sledovat, co se děje na jevišti. Samozřejmě se předpokládala doprava diváků po vodě, proto bylo přesně určeno, jak široký má být prostor pro pohodlné přistávání gondol. Podmínky soutěže dále nabádaly architekty, aby mysleli i na vhodný přístup pro personál, a to nejen divadelní, ale i obchodní – různé prodavače kávy a zákusků. Diváci měli mít k dispozici vše, nač si vzpomněli, aniž by je cokoli vyrušovalo. Výsledkem mělo být „zdobné divadlo, které by konečně odpovídalo hodnotou městu, kde Palladio, Sansovino… a mnozí další významní mužové minulosti vytvořili tak významné stavby…“

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2007

Helena Florentová

Shopping Cart