Katedrály věku páry

Mohutnou budovu z tradičních červených cihel, z nichž je postaveno nádraží St. Pancras na Euston Road, nelze přehlédnout. Svou zdobnou architekturou, například různými chrliči, působí spíš jako katedrála než jako „pouhé“ nádraží a hotel. Však také jeden z jejích stavitelů prohlásil: „Železniční nádraží a hotely představují v 19. století to samé, co ve století třináctém znamenaly kláštery a katedrály.“ „Svatý Pankrác“ tak i dnes symbolizuje věk páry a je ukázkou viktoriánské pýchy.
Jeho příběh začal v roce 1865, kdy železniční společnost Midland Railway vyhlásila soutěž na návrh nádraží a hotelu se 150 pokoji. Překvapivě zvítězil nejnáročnější návrh sira George Gilberta Scotta, který tak realizoval svou vášeň pro gotiku. Celá stavba byla dokončena roku 1876. Již před tím, v roce 1872, královna Viktorie povýšila Scotta do rytířského stavu, ale nikoli za „svatopankrácké“ nádraží, ale za návrh památníku jejího milovaného manžela, prince Alberta, který stojí v jižní části Kensingtonských zahrad.
Cestující, kteří z nádraží odjíždějí, překvapí rozdíl mezi starobylou architekturou budovy a prostorem nástupišť, jež zastřešuje jediná prosklená klenba o rozpětí 75 m; dlouhou dobu byla největší svého druhu na světě. Tento zázrak tehdejší průmyslové architektury nenavrhl Scott, ale konstruktér železniční společnosti William Henry Barlow. Sám Scott k tomu poznamenal: „Jako by předvídal moji architekturu. Hala má tvar lomeného oblouku…“

Plné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2017