Král všech Španělů

Před nástupem na trůn

Posledním španělským králem před vyhlášením druhé španělské republiky v roce 1931 byl Alfons XIII. Poté, co ve volbách zvítězili republikáni, odešel do exilu a o 10 let později zemřel v Římě. Nikdy se však nevzdal trůnu a krátce před smrtí abdikoval ve prospěch svého syna Juana de Borbón, hraběte z Barcelony. V té době už neexistovala ani španělská republika – po krvavé občanské válce v letech 1936–1939 se vlády zmocnil vůdce vítězných nacionalistů, generál Francisco Franco. Vládl v čele autoritářského režimu jako regent království. Zákonem o nástupnictví z roku 1947 bylo sice království uznáno za španělské státní zřízení, ale bez určení krále. Trůn zůstal prázdný až do roku 1969, kdy kortesy (parlament) přijaly na Francův návrh zákon o následnictví, jenž řešil kontinuitu vlády po Francovi. Franco záměrně přeskočil právoplatného dědice trůnu Juana de Borbón, který měl zcela odlišné názory na vedení státu. Jejich neshody došly až tak daleko, že mu Franco zakázal vstup na španělskou půdu, včetně přístavů a letišť. A svým nástupcem ustanovil jeho syna Juana Carlose. Toto své rozhodnutí navíc sdělil Juanovi de Borbón zlomyslně až poté, co se Juan Carlos vrátil z návštěvy rodičů v Portugalsku. Na určitou dobu to vztahy mezi otcem a synem velmi narušilo, protože vzniklo podezření, že Juan Carlos o všem věděl předem a otci nic neřekl…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2010

 

Shopping Cart