Historie Windsoru se již víc než devět staletí prolíná s dějinami anglické a později britské monarchie. Od časů normanského vévody a anglického krále Viléma I. Dobyvatele se ve Windsoru vystřídali snad všichni jeho následovníci. Deset z nich zde nalezlo i místo svého posledního odpočinku. Slavné sídlo britských panovníků je největším a nejdéle nepřetržitě obývaným hradem na světě. Spolu s Buckinghamským palácem v Londýně a palácem Holyroodhouse v Edinburghu patří do trojice oficiálních rezidencí královny.
Podoba hradu se měnila s tím, jak se ve Windsoru střídali panovníci, z nichž každý zde zanechal určitou stopu. Byli mezi nimi zanícení stavitelé, kteří hrad rozšiřovali. V dobách válek a nepokojů posilovali především jeho obrannou funkci, když v zemi panoval mír, přistavovali a zkrášlovali královské komnaty a síně. Neměnný zůstal základní opěrný bod hradu, na němž již Vilém Dobyvatel nechal postavit dřevěnou pevnost obklopenou palisádou, kterou později Jindřich II. nahradil kamennou Kruhovou věží, jež stále tvoří jakýsi střed hradu. Do 30 km vzdáleného Londýna s královským sídlem v Toweru byl tehdy den cesty, a tak Windsor zapadl do prstence několika hradů, jež měly město chránit. Významnými proměnami prošel hrad za vlády Eduarda III., jenž se ve Windsoru narodil. Přestavěl ho v gotickém stylu a vybudoval královské komnaty v jeho horní části. Sídlo rozšířil o prostornou síň sv. Jiří, určenou rytířům nově vzniklého Podvazkového řádu. Duchovním stánkem nejvyššího britského vyznamenání se stala kaple sv. Jiří, do jejíž stavby se v roce 1460 pustil Eduard IV., ale dokončena byla až o 50 let později za Jindřicha VIII. Nádherná gotická stavba svou velikostí připomíná spíš menší katedrálu, je také královským mauzoleem s hrobkami deseti panovníků: Eduarda IV., Jindřicha VI., Jindřicha VIII., Karla I., Jiřího III., Jiřího IV., Viléma IV., Eduarda VII., Jiřího V. a Jiřího VI.
Nová éra budování hradu nastala po zrušení republiky a restaurování monarchie. Krále Karla II. inspirovaly francouzské Versailles a rozhodl se z Windsoru vytvořit okázalý palác. V 70. letech 17. stol. dal přestavět, vytapetovat a vyzdobit královské obytné místnosti a také síň svatého Jiří. Objednal řadu obrazů, které se později staly základem královské sbírky. Rozlehlé sály zdobí malby Rembrandta, Rubense, Holbeina, Van Dycka a mnoha dalších malířů. Plátna doplňují historické zbraně a soubory porcelánu, které členové královské rodiny v průběhu staletí dostávali darem od státníků a vladařů. Komnaty jsou zařízeny elegantním vyřezávaným nábytkem.
Současná podoba hradu je většinou výsledkem úprav navržených architektem sirem Jeffrym Wyattvillem, jenž působil ve službách krále Jiřího IV., velkého obdivovatele umění a milovníka vkusných dekorací. Z jeho doby pocházejí zdobná cimbuří na hradbách, věžičky a věže. Také ale pozoruhodný sál Waterloo, vybudovaný na počest bitvy, v níž Británie a další evropské mocnosti porazily Napoleona. Vznikl zastřešením jednoho nádvoří. Na jeho stěnách visí por…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Londýn 3