Lázně v rytmu hudby

Montreux mě nemohlo přivítat stylověji. Přijel jsem autobusem od hradu Chillon, z hlavní ulice, která prochází celým městem a postupně jako Avenue de Chillon, Avenue de la Riviera, Avenue du Casino, Grandʼ Rue a Rue du Lac kopíruje v jisté vzdálenosti pobřežní linii, jsem se vydal k jezeru a poprvé se zastavil u lavičky s krásným výhledem, která vypráví příběh Clauda Nobse.
Jednou z možností, jak objevovat zajímavosti montreuxské Riviéry, je totiž vydat se po stopách více než třiceti slavných osobností, které jsou s ní nějakým způsobem spojeny. Na příslušném místě je vždy instalována lavička a u ní informační tabule představující danou osobnost. Turista se může ve společnosti této osobnosti na chvilku posadit a nechat si vyprávět o jejím vztahu k Montreux a okolí, často přímo jejími vlastními slovy. Celý projekt se jmenuje Recontres & Inspiration, „setkání a inspirace“, a doplňuje ho mobilní aplikace, která vám k příslušné osobnosti a místu dodá multimediální obsah.
A Claude Nobs? Jeho jméno je většině turistů určitě známo daleko méně než jména umělců, o kterých uslyšíme za chvilku. V době, kdy byl ředitelem turistického úřadu v Montreux, založil tehdy jednatřicetiletý Nobs roku 1967 ve svém rodném městě Montreux Jazz Festival. Koná se každoročně v první půlce července, letos to bude počtyřiapadesáté. Po montrealském je to druhý nejstarší každoročně konaný jazzový festival na světě – i když přívlastek „jazzový“ už dlouho není úplně výstižný. Velmi záhy, již od 70. let, se původně třídenní festival začal otevírat i dalším žánrům, zprvu především blues, soulu a rocku, dnes zde během dvou týdnů hrají umělci napříč všemi žánry. Seznam účinkujících, z nichž mnozí tu vystupovali opakovaně, je předlouhý a má hodně blízko k encyklopedii světových hvězd. Až do své tragické smrti na začátku roku 2013 (zemřel po úrazu na běžkách necelý měsíc před svými 77. narozeninami) byl Nobs hlavním organizátorem celé akce. Hned od prvních ročníků festivalu začal vizionářsky mnohá vystoupení, včetně třeba improvizovaných jamů, nahrávat a natáčet. Vznikla tak obrovsky cenná sbírka více než 5000 hodin koncertních záznamů, kterou v roce 2013 zapsalo UNESCO jako „Odkaz Clauda Nobse“ do registru Paměti světa…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2020

Shopping Cart