Město bez Bohů

Tyto městské slumy, které ve většině rozvojových zemí okupují převážně rozsáhlá předměstí, se v Riu táhnou po strmých úbočích kopců, někdy i v těsném sousedství zón, kde žije místní střední a vyšší třída a kde se pohybuje většina turistů. Světoznámé čtvrti jako Copacabana či Ipanema se táhnou podél stejnojmenných pláží, nicméně často jen o pět nebo šest bloků dál směrem do nitra čtvrti začíná kopec s mnohatisícovou favelou. Extrémem je milionová favela Rocinha, která se tyčí přímo nad městskou částí São Conrado a ostře kontrastuje s místním privátním golfovým hřištěm a pětihvězdičkovým hotelem Royal Tulip.

Život na hraně

O tom, jak to v těchto chudinských čtvrtích chodí, byla natočena celá řada kultovních filmů, např. Cidade de Deus (Město bohů) či Tropa de Elite (Elitní jednotka), které zachycují často až příliš věrohodně syrovou realitu nelidských podmínek, ve kterých přežívají místní chudí lidé, a bezvýchodnost situace, která nemá snadné, jestli vůbec nějaké řešení.
Favely začaly vznikat v Riu i v jiných brazilských městech již v 70. letech 20. stol., kdy poprvé došlo k masivnímu přílivu chudých obyvatel z vnitrozemských agrárních oblastí do větších metropolí za vidinou lepšího života. Většina z příchozích si však nemohla dovolit zaplatit nájem někde ve městě, natož koupit nemovitost, a tak se začaly na úbočích zalesněných kopců objevovat provizorní stavby z vlnitého plechu nebo sbité ze dřeva z palet a přenosek. Příliv chudých lidí do měst ale neochabl ani desítky let poté, a tak se favely šplhají po kopcích výš a výš, bobtnají do šíře a nyní i do výšky, neboť většina stavení je dnes zděných s několika patry…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2016

Shopping Cart