Urbanistická struktura Lukky nijak neskrývá svůj římský původ. Dvě navzájem kolmé hlavní tepny, vedoucí od severu k jihu a od východu k západu, dodnes určují pravidelné geometrické členění města. Během středověku se město zaplnilo křivolakými uličkami, v nichž se postupně vyvinula architektura výškově koncipovaných domů-věží (casa-torre), z nichž některé mohly dosahovat až šesti pater. Už tehdy se díky základnímu stavebnímu materiálu stala převažující barvou města cihlově červená, která dala dobře vyniknout jasně bílému mramoru, používanému na stavbu četných sakrálních objektů. Ty daly následně městu přízvisko „město sta kostelů“. Proto mohla v roce 1845 německá spisovatelka Fanny Lewaldová napsat, že navštívila „město, kde se mi zdálo, že skoro každý obyvatel měl svůj vlastní kostel, tak málo bylo prvních a tolik druhých.“ Dodnes jsou prý místní obyvatelé natolik hrdí na své město, že koupit zde dům nebo byt je téměř nemožné…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2006
Další informace o Itálii naleznet zde: http://www.sopka.cz
Eva Krátká