Město u Zlaté brány

Tohle je zlatá brána pro obchod s Orientem,“ prohlásil Fremont a po dvou letech se jeho označení objevilo jako oficiální i na mapách vydaných Kongresem. Shodou okolností bylo tentýž rok v horách Kalifornie objeveno zlato. O další dva roky později se svět s podivem dozvěděl, že vedle úžiny existuje největší město amerického Západu. Mělo stejný počet obyvatel jako Chicago a jmenovalo se San Francisco.

Duše velkoměsta

San Francisco je na americké poměry výjimečné město. Především tím, že se žádnému jinému americkému městu nepodobá. Pokud navštívíte v rychlém sledu za sebou několik amerických velkoměst, ukáže se, že si jednotlivá města jen těžko vybavujete a jejich podoby vám splývají. Pro San Francisco to neplatí. Jeho poloha, originální architektura, pestrobarevní obyvatelé a celková atmosféra se vám nesmrtelně vryjí do paměti už během prvních okamžiků a nikdy v životě už si město s jiným nespletete.
Od samých počátků formovalo jeho charakter multikulturní prostředí, které se nesmírně citlivě chová ke své historii i současnosti. Jako nutnost s sebou přineslo obrovskou míru tolerance, která pak přitahovala a stále přitahuje neklidné myslitele nejen z amerického prostoru. Více než polovina jeho obyvatel – údajně 56 % procent – se ostatně narodila mimo území USA. A určitě nebylo náhodou, že se San Francisco stalo vůdčím místem všech velkých amerických hnutí. Beat generation, hippies i hnutí za rovnoprávnost gayů a lesbiček ho vždy považovaly za své hlavní centrum. San Francisco už dávno není největším městem amerického Západu. Se svými 850 000 obyvateli je v rámci USA až na 13. místě. Rozlohou dokonce nepatří ani mezi prvních 150. Zdatný chodec přejde San Francisco za pouhé dvě hodiny, ať už se vydá směrem východozápadním či severojižním. Území města, které pokrývá celý poloostrov na jižní straně Zlaté brány, tvoří přibližně čtverec o straně 11 km. Městu se často připisuje ke cti, že na rozdíl od mnoha dalších amerických velkoměst nikdy nepohltilo své sousedy. Podíváme-li se však na jeho polohu, je jasné, že to není zase až tak jeho zásluha. Tři strany čtverce tvoří pobřeží Pacifiku, úžiny a zátoky, zatímco čtvrtou na jihu neosídlené hory.
Neúprosná pobřežní linie sice způsobila, že je zde druhá největší hustota obyvatelstva v USA, hned po New Yorku, na druhé straně omezovala rozpínavost města, takže lidé ze všech končin světa se tu museli směstnat na relativně malém území. Vzájemně se ovlivňovali svými kulturami tak, že vytvořili originální a přitažlivou směsici. Z tohoto pestrého kvasu pak město destiluje esenci – to, čemu se říká genius loci. Pokud projedete USA křížem krážem a někdo vás vyzve, abyste vypočítali americká města, která mají svou nezaměnitelnou duši, budou vám na to stačit prsty jedné ruky. San Francisco bude jedním z nich.

Pod španělskou a mexickou vlajkou

Novodobá historie města u zátoky se začala psát 1. listopadu 1769. Tehdy seržant José Ortega, jeden ze zvědů španělské objevitelské expedice, spatřil z hřebenu Pobřežních hor rozsáhlou vnitrozemskou vodní plochu. O její existenci nebyla na mapách ani zmínka, ačkoliv podél pobřeží putovala již od 16. stol. řada mořeplavců. Při pohledu z oceánu totiž hřeben tvořící skalnaté břehy Zlaté brány splývá s horizontem hřebenu v pozadí zátoky. Pokud si k tomu připočteme častý výskyt mlhy a zrádnost pobřeží, není divu, že mnozí kapitáni zvučných jmen propluli kolem pobřeží, aniž by vjezd do zátoky zaregistrovali. Bez povšimnutí minul úžinu španělský objevitel Juan Rodríguez Cabrillo i slavný anglický pirát sir Francis Drake…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2016

Shopping Cart