Na kopci Bourlémont nad městečkem Ronchamp, asi 20 km od Belfortu, leží už stovky let významné mariánské poutní místo. Dlouho tu stála malá pozdně gotická kaple, kterou však zničily v roce 1944 dělostřelecké granáty, když tudy přecházela fronta. Její místo zaujala jedna z klíčových staveb moderní sakrální architektury 20. stol., kaple Notre-Dame du Haut…
O návrh nového poutního kostela požádali po válce radní z Ronchampu věhlasného Le Corbusiera. Jedinými podmínkami bylo, aby se do nového kostela vešlo 300 věřících a aby kostel umožňoval sloužit v hlavních poutních dnech mši také venku, před 10 000 poutníky. Corbusierovi se nejprve do zakázky nechtělo, pak se ale přece jen odjel na místo podívat. Jeho historie i okolní krajina ho zaujaly tak, že práci přijal.
„Chtěl jsem vytvořit místo ticha, modlitby, míru a vnitřního povznesení,“ řekl Le Corbusier při slavnostním otevření kaple v létě 1955. Jeho stavba je jedním z nejkrásnějších poválečných kostelů v Evropě a zároveň zásadním dílem v kontextu moderní sakrální architektury 20. stol. Není divu, že se stala jednou ze 17 staveb v sedmi různých státech, které byly v roce 2016 společně zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO pod názvem Architektonické dílo Le Corbusiera, vynikající příspěvek k modernistickému hnutí.
Kaple Notre-Dame du Haut (Panny Marie na výšinách) je úplně jiná než předchozí Corbusierova díla. Zakřivené zdi a zvláštní tvar střechy ji opticky zvětšují, ve skutečnosti je malá, jen 13 × 25 m. Tmavá střecha z pohledového betonu může někomu připomínat loď, někomu čtyřrohý klobouk nebo třeba krabí skořápku, kterou se prý Corbusier opravdu inspiroval, když střechu vytvořil ze dvou betonových membrán. Zdi, v nichž byly použity kameny z původní gotické kaple, jsou bíle omítnuté. Střecha na nich neleží, na východní a jižní straně je mezi střechou a zdmi mezera, kterou do interiéru nesměle vstupuje světlo a která zvenčí ještě více odděluje odlišné materiály použité na jejich stavbu a zesiluje dojem, že se tmavá střecha vznáší nad bílou podnoží. Tři věže slouží jako světelné šachty, jejich umístění je přesně vypočteno podle polohy slunce na obloze – každá je otočena na jinou stranu, takže přivádí do interiéru rozptýlené světlo v jinou denní dobu…