Moře slané vody

Ostrov Beška se nám zalíbil hned, jak jsme ho spatřili z hlavní silnice, která kopíruje jihozápadní břeh Skadarského jezera. Zaujal nás hlubokou zátokou, za níž se červenalo několik střech domů a zvedala se věž kostela. Na pevnině vybíhal proti ostrovu malý mys, jehož zářivě žlutá barva slibovala hezkou pláž. Spustili jsme se k ní po silnici, jež prudce klesá k ospalé obci Murići, míjí mešitu a prochází olivovníkovým hájem. Na místě jsme zjistili, že pláže s vybělenými oblázky, údajně nejhezčí na jezeře, si užívají i dvě krávy, které si v horkém dni chladily v krásně průzračné vodě břicha. Spolu s několika oslíky pasoucími se na břehu dělaly společnost zhruba dvacítce lidí, kteří se slunili na pláži a koupali v jezeře. Do ticha občas zazvonily zvonce na jejich krcích.
Hasan přivlekl červený kanystr s benzínem, hadičkou ho propojil s motorem na své loďce s šípovitou přídí i zádí a pokynul nám, abychom si sedli na lavice. Vzdalovali jsme se od břehu, nad kterým se zvedá horský masiv Rumija, s vrcholky přesahujícími tisíc metrů. Odděluje jezero od Jaderského moře. Cesta sem je dlouhá, úzká silnice se klikatí v mnoha zatáčkách. Z vnitrozemské strany jezero ohraničují nízký Katunský kras a pohoří Prokletije. Protější břeh vzdálený zhruba 14 km se nám ale ztrácel v oparu a vybledle modrá hladina jezera jakoby přecházela v oblohu. Pláž v Murići patří k ojedinělým místům skadarského pobřeží, z jehož 76 km jsou jen asi tři vhodné pro rekreaci. Většina břehů je příkrých, hornatých, nebo naopak bažinatých, a tak z pevniny v podstatě nedostupných. Na jihovýchodním cípu jezera leží albánské město Skadar, podle něhož je nejrozlehlejší vodní plocha na Balkáně a jedno z největších jezer v Evropě pojmenováno. Dosahuje délky 44 km a jeho rozloha kolísá podle množství srážek mezi zhruba 370 km2 v létě a 540 km2 na konci zimy. Přibližně jedna třetina vodní plochy připadá Albánii a zbytek Černé Hoře…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2014