Most, který neměl stát

Skeptici a snílci
Severní a jižní strana sanfranciské zátoky byla propojena přívozem již v dobách před zlatou horečkou. V druhé polovině 19. stol. bylo San Francisco napojeno na železniční síť a podél pobřeží vznikla Jižní pacifická dráha, jejíž součástí byl i pravidelný přívoz mezi městem a severním břehem zátoky. První seriózní projekty na propojení obou břehů se objevily už na konci 19. stol., ale podle odborníků byla stavba v tak špatných podmínkách neproveditelná.
S nástupem automobilové dopravy se situace změnila. V roce 1916 se začalo o mostě mezi oběma břehy debatovat v tisku, ale tehdy odhadované náklady 100 milionů dolarů (dnes by to bylo něco přes dvě miliardy) každého investora spolehlivě odradily. Přes odpor skeptiků se hlavní architekt města pokusil oslovit stavitele mostů po celých Spojených státech, zda by dokázali postavitlevnější stavbu.
Hozenou rukavici zdvihl zkušený mostní konstruktér z Chicaga Joseph Strauss. Měl za sebou řadu úspěšných staveb, ale ve volných chvílích se zabýval psaním poezie. Postavit most, nad nímž a jeho následnou funkčností odborníci vrtěli hlavou, pojal jako životní výzvu a završení své kariéry. Shromáždil tým architektů a inženýrů a bez prodlení se pustil do práce na projektu. V jeho týmu byl i Charles Alton Ellis, matematik a profesor stavebnictví z Illinoiské univerzity. Právě on změnil původní Straussův návrh ze segmentového na závěsný most. Strauss, ačkoliv nikdy žádný závěsný most nepostavil, akceptoval nový projekt a stal se jeho vášnivým propagátorem. Bohužel se však s Ellisem rozhádal a ještě než stavba začala, vyhodil ho z týmu. Jeho jméno se dokonce neobjevuje ani na plaketě se všemi tvůrci a dodavateli stavby na jižním pilíři. Teprve v roce 2007, na základě písemných pramenů a plánů, byl jeho přínos k současné podobě mostu vyhodnocen jako zásadní…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2016

Shopping Cart