Národní park obrů

Nahromadění těchto útvarů na relativně malé ploše je výsledkem pradávných pochodů. Asi před 300 miliony let se odpařením vnitrozemského moře vytvořila vrstva soli o tloušťce až 900 m. Na ni se pak nanášel písek hnaný větrem a docházelo ke stlačování vrstev a jejich deformaci. Nestejnoměrný tlak způsobil vznik solných dómů, které vyklenuly vrstvy nad sebou a v procesu následné eroze byly odplaveny. Díky nestabilitě podloží došlo k vertikálnímu popraskání, které pak přispělo k vytvoření dnešních oblouků a oken… Na celém chráněném území je v současnosti napočítáno přes dvě tisícovky skalních oken, oblouků a přírodních mostů. Ne každá díra do skály je však obloukem nebo oknem. Aby mohl být útvar do výčtu zanesen, musí mít otvor alespoň 90 cm a světlo musí procházet skrz. Je pravda, že většina napočítaných oblouků je spíše menší velikosti, ale najdeme tu také Landscape Arch, oblouk s největším rozpětím na světě, o jehož osud se odborníci právem obávají. Jeho nejtenčí část dosáhla po zřícení části pískovce v roce 1991 kritické hodnoty 1,8 m, takže vstup pod jeho klenbu je již definitivně zakázán…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2015