Vysoko na kopci nad jižním břehem Bodamského jezera stojí zámeček Arenenberg s Napoleonovým muzeem. Propaguje se jako „nejkrásnější zámek u Bodamského jezera“ – a slogan je to výstižný.
Oním Napoleonem z názvu muzea není nejslavnější nositel tohoto jména, slavný vojevůdce a první francouzský císař, nýbrž jeho synovec Ludvík Napoleon, pozdější prezident druhé francouzské republiky a následně císař Napoleon III. Zámeček, jeho interiéry, samostatně stojící kaple i zahrada jsou ale do značné míry připomínkou především jeho matky, královny Hortensie, a také manželky, císařovny Evženie. V jejich osudech si tak můžeme na Arenenbergu připomenout dramatickou dobu konce 18. a začátku 19. stol., ale díky do značné míry původnímu mobiliáři rovněž nahlédnout do kultury bydlení a způsobu života vyšších vrstev v 1. pol. 19. stol.
Životní příběh královny Hortensie se čte jako román. Narodila se v Paříži ještě v době ancien régime roku 1783. Po dvou letech bylo manželství jejích rodičů soudně rozloučeno, malá Hortensie pak strávila mj. rok a půl se svou matkou, která se tam narodila, na ostrově Martiniku. Hortensiin otec, vikomt Alexandre de Beauharnais, v roce 1791 krátce předseda Národního shromáždění a pak vrchní velitel rýnské armády, byl po smyšleném obvinění sťat gilotinou čtyři dny před pádem Robespierra a koncem jeho hrůzovlády. Měsíc před Hortensiinými 13. narozeninami se její matka Marie-Josèphe Rose de Tascher de la Pagerie provdala za generála Napoleona Bonaparta a po jeho boku vstoupila do dějin jako císařovna Josefína. Rodina Bonapartů však z ní nikdy nebyla příliš nadšená, Josefína už navíc nemohla mít další děti, a proto k posílení své pozice navrhla další spojení obou rodin. V lednu 1802 se Hortensie provdala za Napoleonova bratra Ludvíka, o devět let mladšího než císař, který ho do značné míry vychovával a byl pro něj téměř otcem. Stala se tak kromě nevlastní dcery rovněž Napoleonovou švagrovou. S Ludvíkem, kterého nikdy nemilovala a naopak se ho bála, měla tři syny. Nejstarší zemřel ve čtyřech a půl letech na záškrt. To bylo již v době, kdy Napoleon učinil z Ludvíka nizozemského krále, takže Hortensie získala titul královny.
Netrvalo to však dlouho. Na konci roku 1809 se Napoleon rozvedl s Josefínou a v polovině následujícího roku donutil po vzájemných sporech Ludvíka abdikovat. Hortensie od něj krátce před tím definitivně odešla. Pár žil oficiálně odděleně, Hortensie si s pomocí císaře mohla ponechat oba syny u sebe. Po abdikaci odešel Ludvík do italského exilu, Hortensie se syny žila v Paříži a na zámku Saint-Leu. Románek s hrabětem de Flahaut, kterému ve velkém utajení porodila v září 1811 syna, ponechme stranou, pro náš příběh soustředící se na Arenenberg není podstatný. Syn zůstal v rodině otce a až Napoleon III. po několika desítkách let začal svého nevlastního bratra pověřovat vládními úkoly a udělal z něj hraběte de Morny. Přestože se Napoleon rozvedl s Josefínou, ona sama se rozešla s Ludvíkem a v době první bourbonské restaurace dostala na přímluvu ruského…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bodamské jezero