Bodamské jezero, to je nekonečný ráj vodních sportů a radovánek všeho druhu, od koupání a potápění přes jízdu na motorovém člunu či vodních lyžích, jachting, surfování, kanoistiku až třeba po okružní plavby. Nádheru, barvy i vůně zdejší krajiny lze vychutnávat také ze sedla kola či koňského hřbetu, ale i z oblohy, kam vás vynese vzducholoď, kultovní zeppelin nejnovější generace. Právě u Bodamského jezera se před více než stoletím začaly psát dějiny luxusní letecké přepravy a zhmotnil se sen o řiditelné vzducholodi.
Rodák z Kostnice, hrabě Ferdinand von Zeppelin, potomek německého šlechtického rodu, jehož kořeny sahají až do 13. stol., se s létáním seznámil za americké občanské války. Tehdy pětadvacetiletý Zeppelin sloužil jako pozorovatel u armády Severu, která ke sledování bojiště často používala balony naplněné plynem. Tehdy se také poprvé v životě balonem i proletěl, což byl pro něj evidentně zlomový okamžik. Na vysněnou stavbu vlastních vzducholodí si však musel počkat více než čtvrtstoletí. Na vojáka z povolání a časem i absolventa strojařiny a chemie čekala prusko-rakouská válka i válka s Francií. Myšlenka řiditelné vzducholodě se zřejmě zrodila při pozorování francouzských balonů odlétajících se zprávami z obležené Paříže. Technicky vzdělanému Zeppelinovi bylo hned jasné, že praktické využití má pouze let, jehož směr lze ovlivnit. Pro realizaci mu však chybělo v podstatě vše. Peníze, dostatečně výkonný a hlavně lehký motor i podpora vojenských míst. Prosadit vývoj vzducholodí pod záštitou armády se mu nepodařilo. Po předčasném odchodu do výslužby v roce 1891 v hodnosti generálporučíka však Zeppelin v realizaci svého snu pokračoval. Trvalo téměř dalších deset let, než se jeho vzducholoď s pevnou kostrou a benzinovými motory poprvé vznesla nad vody Bodamského jezera, kde si u Friedrichshafenu udělal základnu.
Hrabě Ferdinand von Zeppelin sice nebyl prvním konstruktérem vzducholodě, ale jako první ji vyrobil pro praktické účely. Řiditelnou vzducholoď LZ 1 poprvé vyzkoušel 2. 7. 1900. Během dalších let své vzducholodě zdokonaloval, ale po různých nehodách či nouzových přistáních měly jeho projekty namále. Zachránila ho celonárodní sbírka a nakonec i vládní podpora. Na podzim 1908 se ve vzducholodi proletěl také německý korunní princ Vilém Pruský a přišel se na ni podívat i sám císař Vilém II. Před 1. sv. válkou bylo vyrobeno 25 vzducholodí Zeppelin, během ní 88 a dalších šest po válce – toho se již hrabě, který si díky své zarputilosti vysloužil přezdívku „bláznivý“, nedožil, zemřel v 78 letech roku 1917.
Velké vzducholodě s pevnou kostrou, označované podle svého vynálezce jako zeppeliny, prožívaly svůj zlatý věk mezi oběma světovými válkami. Klenotem Zeppelinovy firmy, kterou po smrti jejího zakladatele vedl Hugo Eckener, se stala vzducholoď LZ 127 Graf Zeppelin. Vznesla se v roce 1928 a během devíti let bezproblémového provozu uskutečnila 590 letů, nalétala přes 1,5 mil. km, přepravila 34 000 cestujících a 78 t pošty. S výzkumnou expedicí prozkoumala ruské polární končiny a v roce 1929 jako první vzducholoď obletěla zeměkouli.
Fenomenální éru komerčních letů ukončila tragédie vzducholodi LZ 129 Hindenburg, pojmenované podle polního maršála a prezidenta Výmarské republiky. Luxusní létající kolos s kostrou vyztuženou kovovými dráty o dosud nepřekonaných rozměrech (délka 245 m, průměr 40 m) už měl za sebou několik úspěšných zaoceánských letů, když se 3. května 1937 večer vydal z Frankfurtu n. M. na další. Let měl trvat dva a půl dne, o polovinu méně než obvyklá plavba zaoceánským parníkem. Nad Atlantikem ale nabral stroj kvůli silnému protivětru několikahodinové zpoždění a kapitán Max Pruss i provozní ředitel společnosti Ernst Lehmann se ocitli pod tlakem. Přistání v americkém Lakehurstu u New Jersey bylo naplánováno na dopoledne 6. května, kdy se měli po vyložení cestujících a nákladu „nalodit“ noví pasažéři, vesměs bohatí Američané, kteří mířili na korunovací nového anglického krále Jiřího VI. Zpoždění se kapitánovi nepodařilo zmenšit, musel zápasit s bouřkou