Od pračlověka k profesorům

Když na počátku 20. století přišel německý elektroinženýr Oskar von Müller s nápadem uspořádat stálou výstavu přístrojové techniky, mnozí kolegové ho považovali za pouhého snílka. I přes tehdejší zájem veřejnosti o technicky zaměřené veletrhy nikdo nevěřil, že by mohly exaktní vědy získat stejnou popularitu jako třeba výtvarné umění. Neoblomný Müller získal alespoň příslib Bavorské akademie, že v případě zájmu veřejnosti poskytne své sbírky. Za stejných podmínek mu město nabídlo pozemek na jednom mnichovském ostrově. Ohlas na zamýšlený projekt však byl tak obrovský, že od samého počátku projevovali lidé zájem nejen o prohlídku muzea, ale také nabízeli další exponáty. Provizorním stánkem pro přechování sbírek se proto stalo staré Národní muzeum a s přispěním mnoha soukromých stavebních společností se okamžitě začalo s výstavbou nové hlavní budovy. Záhy byl také ostrov přejmenován na „Muzeální“(Museuminsel). V době hospodářské krize, 1. světové války a následné inflace však lidé většinu připravených a mnohdy ještě funkčních sbírek rozkradli, stejně jako stavební materiál, a tak se vším bylo nutné začít znovu. Svého otevření se tehdy největší muzeum vědy a techniky na světě dočkalo až v roce 1925. Původní sbírky, zahrnující většinou lokomotivy a tovární stroje, se díky rozvoji vědy a výzkumu a také novým archeologickým objevům rychle rozrůstaly. Dnes je tady na ploše přes 50 000 m2 vystaveno téměř 20 000 exponátů, které nabízejí vše, co kdy dokázal člověk vymyslet a zkonstruovat…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2004

Další informace o Německu naleznet zde: http://www.sopka.cz

Shopping Cart