Osmý div světa

Ora et labora et lege
Modli se a pracuj a čti. Tak zní pravidlo řádu sv. Benedikta z Nursie, jak ho kolem roku 529 formuloval jeho zakladatel v italském Monte Cassinu. Mniši vždy spatřovali své poslání v šíření vědomostí, překládali či opisovali nejrůznější texty a kláštery byly tradičně centry vzdělanosti. K té logicky patří knihy, takže neodmyslitelnou součástí klášterů se postupně staly obsáhlé knihovny. Tou největší na světě se pyšní opatství Admont, které založil v roce 1074 salcburský arcibiskup Gebhard. Usadili se v něm mniši z tamního opatství sv. Petra.
Klášter prosperoval už ve středověku a v 19. stol. si právem vysloužil přezdívku „osmý div světa“. Přežil ničivý požár v dubnu 1865, který sice pohltil klášterní archiv, knižní svazky ale naštěstí plamenům unikly. Nacisté klášter zrušili a mnichy vystěhovali, ti se sem však vrátili již v roce 1946 a benediktinská komunita tu žije dodnes. Ke společné hodinové modlitbě a mši svaté se scházejí čtyřikrát denně.
Vzorem pro klášterní a farní kostel, jemuž dominují dvě věže vysoké 73 a 74 m, byl dóm v bavorském Řezně, jedna z nejvýznamnějších gotických staveb v Bavorsku. Po velkém požáru z roku 1865 ho na původních románských a gotických základech znovu postavil Wilhelm Bücher, roku 1869 byla nová stavba vysvěcena. Z té původní zůstaly zachovány postranní románské portály z 12. stol. Trojlodní chrám je zasvěcen sv. Blažejovi (Blasius), jehož socha vytesaná z bílého carrarského mramoru korunuje hlavní oltář. Ten zdobí obraz Panny Marie, který namaloval Martino Altomonte, obklopený 15 vyřezávanými medailonky s růžencovými tajemstvími od Josepha Stammela, autora proslulého Admontského betlému v poslední kapli v levé boční lodi…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2016

Shopping Cart