Od loňského léta mají Berlíňané nové miláčky – po pětileté pauze byl v zoologické zahradě obnoven chov pand velkých a pár těchto vzácných černobílých medvědů, kteří jsou symbolem všech ohrožených zvířat na naší planetě, se nastěhoval do zbrusu nového chovného zařízení za devět milionů eur.
Byla to velká sláva, na letišti na ně čekali berlínský starosta s čínským velvyslancem, novináři vymysleli pro popis události novotvar pandastisch („pandastický“ místo fantastický) a město ovládlo suvenýrové šílenství. Speciální oddělení plné plyšových pand připravil i legendární obchodní dům KaDeWe (Kaufhaus des Westens). V době příletu čtyřletá samice Meng Meng a sedmiletý samec Ťiao Čching jsou vystavováni za podmínek v současnosti u pand velkých obvyklých – zvířata jsou majetkem ČLR, do zoo jsou zapůjčena zatím na 15 let za roční poplatek milion eur. Veškerá případná mláďata, v jejichž příchod samozřejmě berlínští chovatelé i milovníci zvířat věří, patří rovněž Číně, a jakmile dosáhnou věku, kdy mohou být transportována, musí se vrátit do Číny. Berlínská zoo chová pandy velké už podruhé ve své historii (dvouměsíční vystavovací epizodu z roku 1939 nepočítáme). Samec Pao Pao tu žil od roku 1980 a uhynul v srpnu 2012 ve věku 34 let, takže se stal nejstarší známou pandou velkou v lidské péči. Postupně se u něj vystřídaly dvě samice, ale ani v jednom případě se nepodařilo odchovat mládě. I jeho výlet na námluvy do Londýna za samičkou Ming Ming čerstvě přivezenou z Číny skončil na počátku 90. let fiaskem. Ming Ming o něj nejevila vůbec zájem, čemuž se snad ani nelze divit, protože Pao Pao se začal o nevěstu ucházet tím, že jí utrhl kus ucha. Chov pand velkých není jednoduchý – a není to jen tím, že každý jedinec sežere za den 10–20 a někdy i víc kg bambusu, který tvoří 99 % jídelníčku. Pandy velké jsou samotáři, samice jsou schopné oplození pouze jednou za rok a jejich říje trvá jen několik dnů. Počet jedinců ve volné přírodě se aktuálně pohybuje kolem 2000, a i když v průběhu několika posledních desetiletí pomalu stoupá, je každý odchov v péči člověka velmi vítaný. Pro milovníky zvířat ze západní poloviny naší země je Berlín nejbližším místem, kde lze pandy velké vidět, z východní poloviny je to blíže do schönbrunnské zoo ve Vídni, která je chová také.
Aby nedošlo k zmatku, připomeňme, že pandy velké se chovají v zahradě, která se oficiálně jmenuje Zoo Berlin a leží v obvodu Mitte v někdejší západní části města. Byla otevřena v roce 1844 jako první zoo v Německu a devátá v Evropě na okraji parku Tiergarten na pozemku, který pro její zřízení věnoval pruský král Bedřich Vilém IV. Její dnešní podoba je z velké části poválečná, protože zahrada byla za 2. sv. války téměř zcela zničena. I dnes se pyšní jednou věkovitou rekordmankou. Je jí gorilí dáma Fatou, která se narodila ve volné přírodě přibližně v dubnu 1957. Vloni tedy oslavila šedesátiny, a stala se tak společně se stejně starou Trudy ze zoo v americkém Little Rocku nejstarší žijící gorilou na světě. V přepočtu na lidský věk je jí něco kolem stovky (gorily se v přírodě dožívají běžně kolem 45 let). Má sice artrózu a chybí jí zuby, takže tvrdší zeleninu musí dostávat už jen vařenou, jinak se jí ale vede v jejím úctyhodném věku výborně. Pavilon primátů si zaslouží pozornost nejen kvůli čtyřem druhům lidoopů (gorila nížinná, orangutan sumaterský, šimpanz a bonobo), obývají ho i některé zajímavé, málo chované druhy opic, jako jsou makak bandar, kočkodan Hamlynův, malpa plačtivá nebo hulman jávský.
Velmi zajímavá je zdejší kolekce menších šelem, v níž najdeme hned dva druhy málo známých madagaskarských šelmiček galidií, jaguarundiho a hyrare z Jižní Ameriky nebo kočku cejlonskou. Pozornost poutá i expozice nočních zvířat, kde vedle často chovaných outloňů, komb či makiů spatříme i daleko méně běžné druhy, jako jsou kynkažu (medvídkovitá šelmička z Jižní Ameriky), kururo (osmákům příbuzný hlodavec z Chile) a dokonce upír obecný, proslulý, krví se živící letoun také z Jižní Ameriky, který je v Evropě aktuálně chován pouze v Berlíně a polské Poznani. Z kopytníků stojí za pozornost třeba okapi, voduška jelenovitá, chocholatka červená a zcela jistě antilopa žirafí. Vzhledově velmi zvláštní a s jiným druhem vskutku…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Berlín