Po válečných stopách

Na samém sklonku 2. sv. války dostaly jednotky 4. ukrajinského frontu rozkaz probojovat se z Polska na Moravu a při tom osvobodit Ostravu. První přímý útok v březnu 1945 ale skončil nezdarem, a tak byla akce pozastavena a vrchní velitel Petrov odvolán. Nahradil jej generál Jeremenko, jenž se rozhodl proniknout na naše území v prostoru mezi Opavou a Hlučínem a potom dobýt Ostravu obchvatem vedeným od západu a jihu. To se mu během posledních dvou dubnových týdnů podařilo, ale za cenu obrovských materiálních i lidských ztrát. Více než stotisícové německé armádě totiž k urputné obraně znamenitě posloužily objekty československého opevnění, které z větší části spadlo Němcům do klína bez boje po mnichovském diktátu, resp. po záboru Sudet. A posloužily přesto, že je Němci museli k obraně narychlo provizorně opravit, jelikož za okupace z nich vybrali vše, co mohl válečný průmysl využít jinde, a pak je využívali k testování dělostřelecké munice. Jeremenko ještě o mnoho let později vzpomínal, že s tak promyšleně vybudovanou obranou se Rudá armáda nikde jinde nesetkala, čímž mimoděk složil poklonu stratégům i konstruktérům československého prvorepublikového vojska.
V naší tehdy již socialistické vlasti se však o „buržoazním“ opevnění prakticky nemluvilo. V tomto směru začaly zvolna tát ledy teprve před polovinou 80. let, kdy také skupina nadšenců zaštítěná Muzeem revolučních bojů a osvobození v Ostravě mohla začít uskutečňovat svůj záměr obnovit pokud možno do původní podoby několik pevnostních objektů na Hlučínsku. Výsledkem mnohaletého úsilí a desetitisíců odpracovaných hodin se stal Areál československého opevnění Hlučín-Darkovičky, jeden z nejpřitažlivějších cílů naší „pevnostní“ turistiky. Od roku 1992 je začleněn mezi expozice Slezského zemského muzea…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2017

Shopping Cart