Úspěšné povstání proti španělské nadvládě ukončilo v roce 1640 stále tíživější podřízenost Portugalska silnějšímu pyrenejskému sousedu, s nímž bylo šest desítek let spojeno v unii. V čele znovunastolené portugalské dynastie stál vévoda z Bragancy, korunovaný jako Jan IV. Portugalsko těžilo ze svých zámořských území a hlavně brazilské zlato a diamanty umožňovaly panovníkům nákladný život plný radovánek. Vrcholem bylo vládnutí výstředního Jana V. Šlechetného, jež se stalo obdobím velké umělecké rozmařilosti, které prezentují klášter v Mafře, kaple a knihovna na univerzitě v Coimbře, barokní schodiště Bom Jesus u Bragy, klášter Sao Bento v Lisabonu a mnohé další stavby. Mladší syn krále Pedro měl ve vlastnictví Queluz, ležící nedaleko Lisabonu, a to včetně loveckého zámečku z konce 16. století. Možná se chtěl alespoň částečně přiblížit stavitelským ambicím svého otce, a tak pověřil architekta Mateuse Vicenta de Oliveiru jeho přestavbou a rozšířením na rokokový letohrádek…
Další informace o Portugalsku naleznet zde: http://www.sopka.cz
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2005