Poselství kaodaismu

Vietům byla vždycky cizí náboženská ortodoxie, natož fanatismus. Jejich duchovní svět tvořila tradičně směs nejrůznějších domácích i převzatých kultů, které se poměrně přirozeně a nekonfliktně prolínaly s vlivem konfucianismu, taoismu a buddhismu. Ani příchod křesťanství na tom příliš nezměnil, funguje to pořád. V mnoha vietnamských chrámech lze pozorovat mísení buddhistických, taoistických i lokálních kultů, v sousedství oltářních panteonů často nechybějí ani uctívané podobizny národních hrdinů, včetně Ho Či Mina. Doma má pak prakticky každá rodina oltářík, na němž pálí tyčinky za své zesnulé předky.
Kaodaismus (neboli učení Cao Dai) je velmi zvláštním a novátorským výrazem tohoto duchovního synkretismu. Za jeho hlavního iniciátora se považuje Ngo Van Chieu, tehdejší úředník ve službách francouzské koloniální správy. Právě jemu se při tehdy velmi oblíbených spiritistických seancích poštěstilo vstoupit do kontaktu s duchem nejvyššího božstva Cao Dai, jež ho pověřilo uvedením nového náboženství na scénu. Spiritistické obřady hrály následně důležitou roli i v ustavení celé kaodaistické nauky a církve, dnešní stoupenci už je ale nepraktikují.
Oficiálně bylo náboženství Cao Dai vyhlášeno v roce 1926. Zvláštní je, že na jeho proklamaci ani následném rozkvětu se už Chieu nepodílel. Odmítl roli prvního papeže a stáhl se do ústraní. Kaodaismus se svou novou energií strhl hned na počátku spoustu lidí. Nenabídl možná mnoho nového, ale pokusil se novým způsobem spojit to podstatné z různých světových náboženství. V kaodaistických chrámech se ostatně často objevuje heslo Vạn giáo nhất lý (všechna náboženství sdílejí /hlásají/ jedinou myšlenku). A na doklad tohoto náboženského smíření se před hlavní svatyní objevují vedle sebe portréty Konfucia, taoistického mudrce Lao-cʼ, Ježíše Krista, Buddhy a v některých chrámech dokonce i Mohameda…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2019

Shopping Cart