Pouť okolo sídla bohů

Jméno Kailás získala hora možná pro oslnivě bílou barvu své ledovcové čepice, která v jinak poměrně vyprahlé okolní krajině nepřehlédnutelně září do dáli. Původní sanskrtský výraz, od kterého bylo jméno Kailás pravděpodobně odvozeno, totiž znamená „křišťál“. Podle prastarých hinduistických legend je křišťál také jednou ze složek, z nichž byl Kailás stvořen. Tibeťané nazývají Kailás uctivě Gang Rinpočhe, „Drahocenný sněžný vrchol“, nebo prostě Gang Tise, podle stejnojmenné části Transhimálaje, jehož je Kailás se 6714 m nejvyšším vrcholem. V jazyce dávné bönistické říše Žangžung, která se v západním Tibetu rozkládala, odkazuje výraz tise k čtyřem asijským veletokům, jež pramení v oblasti Kailásu a roztékají se do čtyř světových stran. Na východ od Kailásu je to Brahmaputra, na západ Satladž, na sever Indus a na jih přítok Gangy, řeka Karnali. Ve směru světových stran jsou orientovány i stěny samotné hory, které tvoří téměř pravidelný čtyřboký jehlan, korunovaný věčným ledem a sněhem ostře kontrastujícím se sytě modrou tibetskou oblohou.
Pro svůj výrazný tvar je Kailás chápán mj. i jako symbol falu, mužského prvku. Ke geomantické jedinečnosti jeho okolí přispívají dvě posvátná jezera, ležící vedle sebe přímo na jih od Kailásu. Ta dohromady představují jeho ženský protiklad. Větší, východní jezero se nejčastěji nazývá původně sanskrtským jménem Manasarovar, „Jezero mysli“, neboť ho podle legendy stvořil bůh Brahma nejprve ve své mysli a až poté ho přenesl na zem. Svým oválným tvarem připomíná sluneční disk, symbolizuje proto síly světla, mužský prvek, pozitivní jangovou energii, materiální formu a ovládané vědomí. Jeho sladká voda má mít léčivé účinky a koupel v jezeře přináší očištění od hříchů. Protipólem Manasarovaru je pak západně položené, nepravidelně tvarované „Jezero démonů“, Rakšas Tal, symbolizující srpek měsíce, ženský prvek, síly temnoty, prázdnotu a negativní jinovou energii. Tibeťané věří, že jeho mírně slaná voda je jedovatá. V jezeře skutečně nežijí žádní živočichové a nerostou v něm ani rostliny. Obě jezera, dohromady tvořící dokonalou jednotu a harmonii, jsou spojena mělkým kanálem, podle jehož stavu Tibeťané předpovídají budoucnost své země. Proudí-li v něm voda z Manasarovaru do Rakšas Talu, je vše v pořádku. Je-li tomu naopak, znamená to, že temné síly získávají převahu a Tibet nečeká nic dobrého…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2015

Shopping Cart