Čína – Památky UNESCO

75 

Vydání: květen 2018

Čína se odedávna označovala jako Říše středu, Čung-kuo, říše, jež má tu výsadu, že díky jejich přízni leží přímo pod kruhovými nebesy uprostřed čtverhranné země. Dnes by se pro ni hodilo jiné označení – Říše památek…

Čína – památky UNESCO
EAN: 9771213819185 Katalogové číslo: cina-pamatky-unesco Kategorie: , , ,
časopis Země světa - logo
Čína – památky UENSCO

Čína se odedávna označovala jako Říše středu, Čung-kuo, říše, jež má tu výsadu, že díky jejich přízni leží přímo pod kruhovými nebesy uprostřed čtverhranné země. Dnes by se pro ni hodilo jiné označení – Říše památek.

Žádná jiná země na světě s výjimkou Itálie nemá na seznamu Světového dědictví UNESCO zapsáno tolik památek jako Čína. Vedení Itálie je velmi těsné, aktuální skóre se zastavilo na poměru 53:52, který se může klidně záhy otočit. Na tzv. prozatímním seznamu, v němž každá země uvádí památky, o jejichž zápisu do budoucna uvažuje, má Čína 60 položek, zatímco Itálie pouze 41. Zůstaneme-li u sportovní terminologie, Čína měla trochu opožděný nástup, když prvních šest jejích památek bylo na prestižní seznam zapsáno v roce 1987 (ačkoli všechno je relativní – pořád to bylo o pět let dříve než první památky české), pak ale nabrala ostré tempo. V období let 1990–2017 byly jen čtyři roky, v nichž na seznam nepřibyla ani jedna nová čínská památka. A tak se dostáváme k současnému stavu, který čítá 36 kulturních, 12 přírodních a čtyři smíšené (kulturní i přírodní) památky.

Čínské památky UNESCO jsou velmi rozmanité. Naznačila to už úvodní šestice, která zahrnovala všeobecně známá místa i lokality širší veřejnosti téměř neznámé. Snad každý už slyšel o Velké zdi, Zakázaném městě nebo hliněné armádě prvního čínského císaře a viděl tyto památky přinejmenším na nějakých fotografiích. Velká zeď, čínsky Dlouhá zeď, je jedním z nejrozšířenějších symbolů Číny. A i když sice zřejmě není vidět pouhým okem z oběžné dráhy, jak se o ní v minulosti často tvrdilo (dohady na toto téma neberou konce), monumentalitou se jí žádné jiné dílo lidských rukou na Zemi nevyrovná. Velká zeď má historii delší než 2300 let, naprostá většina dodnes dochovaných úseků pochází ze stavby vytvořené za vlády Mingů, kdy celá zeď včetně začleněných přírodních obranných bariér měřila přes 8800 km. Více než 20 % zdi nenávratně zmizelo, velké části se nacházejí v různém stupni rozpadu, pořád ale zůstává, zejména v udržovaných a opravovaných úsecích severně od Pekingu, dost zdi na to, abychom mohli ocenit její výjimečnost.

Mauzoleum prvního císaře Čchinů, jak zní oficiální název památky, proslavené především nekonečnými řadami hliněných vojáků, se přiblížilo veřejnosti v mnoha zemích díky putovním výstavám s věrnými replikami vybraných originálů. I když se zážitku ze skutečného mauzolea taková výstava, jež byla před pár lety k vidění i u nás, pochopitelně nevyrovná, pro šíření všeobecného povědomí o památce udělá mnoho. Stejně proslulé je i pekingské sídlo císařů dynastií Ming a Čching neboli Zakázané město, kterému věnujeme v tomto čísle společně s méně známým palácem Čchingů v Šen-jangu samostatný článek.

Ale co vám říká třeba Čou-kchou-tien? Biologové a antropologové vesnici asi 40 km jihozápadně od Pekingu znají, ostatní zřejmě tápou. Při vykopávkách, které začaly ve 20. letech 20. stol., tam byly nalezeny pozůstatky hominida popsaného původně jako Sinanthropus pekinensis a všeobecně známého jako „pekingský člověk“. Bouřlivý vývoj poznatků o lidské fylogenezi spojený se spoustou nových nálezů na nejrůznějších místech světa ho nakonec převedl do široké náruče druhu Homo erectus, což ale význam tohoto nálezu nijak nesnižuje.

V době svého zápisu před více než 30 lety nebyly mezi širokou veřejností příliš známy ani buddhistické jeskyně Mo-kao, ležící daleko na severozápadě Číny v provincii Kan-su na jedné z tras Hedvábné stezky. Podrobně jsme se jim věnovali v čísle „Čína 3“ (Země světa 10/2015). Jde o jeden ze tří nejvýznamnějších komplexů jeskynních buddhistických chrámů v Číně. Památkami UNESCO jsou v současnosti už všechny – jeskyně Lung-men u Luo-jangu, o kterých píšeme v tomto čísle, byly zapsány v roce 2000 a jeskyně Jün-kang u Ta-tchungu o rok později.  A v roce 2014, jak opět dokládá článek o pár stránek dál, byly na seznam Světového dědictví zapsány i Hedvábné stezky coby přeshraniční památka zahrnující počáteční úseky starých obchodních stezek na území Číny, Kazachstánu a Kyrgyzstánu od Luo-jangu, resp. Čchang-anu až po tzv. ťanšanský koridor.

Poslední z první šestice zapsaných čínských památek byla hora Tchaj neboli Tchaj-šan v provincii Šan-tung. Jde o východní z Pěti velkých hor, mnohdy považovanou za nejdůležitější, kterou často navštěvovali i císaři, aby zde provedli některé z obřadů coby nositelé mandátu nebes a prostředníci mezi nebesy a zemí. Na hoře byl proto vybudován chrámový komplex, a tak není divu, že tato památka byla zapsána jako smíšená.

Se stejnou rozmanitostí pak pokračovaly zápisy vybraných památek i v dalších letech. V roce 1990 byl zapsán, rovněž jako smíšená památka, Chuang-šan, „nejmilovanější čínská hora“, místo, kde byl podle legendy z roku 747 nalezen dlouho hledaný elixír nesmrtelnosti. V roce 1992 pak došlo poprvé také na přírodní památky, a to hned na tři najednou. Ve všech případech jde o „malebné oblasti“ – Chuang-lung a údolí Ťiou-čaj-kou (při zemětřesení 8. 8. 2017 značně poškozené a od té doby uzavřené) leží v provincii Sʼ-čchuan, oblast Wu-ling-jüan, kterou jsme vybrali do tohoto čísla k podrobnějšímu představení, v provincii Chu-nan.

K velmi známým oblastem patří Jihočínský kras, který několika lokalitami o celkové ploše více než 1750 km2 zasahuje do čtyř různých provincií. Zapsán byl poprvé v roce 2007, o sedm let později byl rozsah chráněných území rozšířen. Krasová krajina s vápencovými homolemi vypínajícími se z úplné roviny působí až snovým dojmem, geografové a geologové využívají různé tamní typy krasu jako referenční standard pro popis krasových krajin jinde ve světě.

O rok dříve než Jihočínský kras se na seznam Světového dědictví dostala přírodní památka bezprostředně spojená se snad nejčínštějším ze všech čínských symbolů – rezervace pandy velké. Jde o komplex sedmi přírodních rezervací a devíti krajinných parků, které se rozkládají na ploše více než 9000 km2 v pohořích Čchiung-laj a Ťia-ťin v provincii Sʼ-čchuan západně od jejího hlavního města Čcheng-tu. Kromě toho, že zde žije asi třetina všech pand velkých ve volné přírodě, je tato oblast útočištěm rovněž dalších vzácných savců, jako jsou irbis, pardál obláčkový, langur čínský nebo panda červená, žije tu asi 360 druhů ptáků (mj. 16 druhů bažantů), z nichž více než 300 tu i hnízdí a je velmi cenná rovněž botanicky. Pozoruhodný je i svět bezobratlých, raritou je třeba vodní brouk Amphizoa davidis považovaný svého času už za vyhynulého. S více než 5000 druhy rostlin jde o jednu z botanicky nejbohatších oblastí na světě mimo tropický deštný les, roste tu např. více než 100 různých druhů pěnišníků.

Přírodní památkou úplně jiného typu je fosilní naleziště Čcheng-ťiang v provincii Jün-nan zapsané roku 2012. V tamních břidlicích (v paleontologii známých jako „maotchienšanské“) se dochovalo obrovské množství fosilií živočichů, kteří obývali moře na počátku kambria asi před 530 miliony let v době tzv. kambrijské exploze, kdy se v relativně krátkém geologickém čase, tj. během jednotek nebo nanejvýš několika málo desítek milionů let, objevili první známí zástupci většiny velkých skupin mnohobuněčných živočichů existujících dodnes. Výjimečnost této lokality tkví v tom, že v mnoha případech jde o otisky měkkých tkání, zachovalé tak dokonale, že někdy lze vidět i hranice mezi jednotlivými buňkami.

Také mezi kulturními památkami je výběr velmi pestrý – od pekingského chrámu Nebes či Letního paláce čínských císařů (oběma jsme se podrobně věnovali v čísle o Pekingu – Země světa 3/2008) přes starou část Li-ťiangu, Konfuciovo rodiště Čchü-fu nebo krajinu kolem Západního jezera u Chang-čou až po místa, jejichž pouhé názvy vzbuzují zvědavost a podněcují fantazii, ať už to jsou hlavní města a hrobky starověkého království Kogurjo na severovýchodě dnešní Číny u hranic s Koreou, kmenová panství dědičných vládců tchu-sʼ v horách na jihozápadě země nebo třeba pozůstatky legendárního hlavního města mongolského vládce Kublajchána a posléze letního sídla císařů z mongolské dynastie Jüan severně od Velké zdi, bájného Šang-tu, známého také jako Xanadu.

O pestrý výběr jsme se snažili i na následujících stránkách, kde vám podrobně představíme deset čínských památek ze seznamu Světového dědictví. Jsou mezi nimi skalní města a hory, staré kláštery, císařské paláce, legendární čínské zahrady, významné pozemní a vodní cesty s historickými městy a přírodními krásami v okolí, ba i kousek barokní a klasicistní Evropy na jihu Číny. Vydejte se s námi do Říše památek!

Hmotnost 0.17 g

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Čína – Památky UNESCO“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *