Rozdělený národ

V Irsku je historie stále živá, snad jako v žádné zemi na světě – někdy je těžké pochopit, proč protestanti v Belfastu, oděni do typických uniforem s oranžovými šerpami, potřebují pořádat průvody katolickými ulicemi připomínající porážku katolíků zmíněným Vilémem III. v bitvě u řeky Boyne v roce 1690. Nezasvěcenci to může připadat jako čirá provokace, je to však prý nutná manifestace síly v situaci, kdy procento katolíků i na severu rychle roste.
Irové se rádi hlásí ke svému keltskému dědictví a ke slavné kulturní a náboženské tradici. Stačí jen připomenout nádherně iluminovaný evangeliář Book of Kells z 9. stol., který je světovým unikátem. V zemi na samém okraji Evropy neměli původní obyvatelé příliš na vybranou při nájezdech Vikingů, Normanů či Angličanů – museli bojovat. Bohužel se neubránili anglické okupaci a vnucenému vlivu protestantismu v zemi, kde byla vždy hluboce zakořeněna katolická víra.
Přestože existují snahy o podporu a rozšíření původního irského jazyka (v oblastech nazývaných Gaeltacht jím mluví asi 360 tisíc lidí), angličtina naprosto převládá. I slavní irští spisovatelé a nositelé Nobelovy ceny G. B. Shaw, W. B. Yeats, Samuel Beckett a Seamus Heaney psali, resp. píší anglicky. Zdálo by se, že Irové a Angličané mají hodně společného, nakonec i zeměpisná poloha tomu nasvědčuje. Není to však jen náboženství, které bylo a je dělícím faktorem…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2009