Sen strýčka Johna

Městský park Golden Gate se táhne v délce téměř 5 km mezi čtvrtí Haight-Ashbury a pacifickým pobřežím. Tvarem připomíná Central Park, který mu byl kdysi vzorem. Šířkou se s ním téměř shoduje, je však o půl míle delší a s rozlohou 412 ha o celou pětinu větší. Je samozřejmě i mladší, neboť v dobách, kdy vznikal newyorský park, bylo horečně rostoucí San Francisco soustředěno kolem přístavu na druhé straně poloostrova. Na místě dnešního parku se nacházela rozsáhlá duna oceánského písku pokrytá sporou vegetací. Přetvořit stále se měnící přesypy v parku anglického typu vyžadovalo hodně odvahy a odhodlání.
Jako první tuto odvahu našel komisař městských parků William Hammond Hall. Roku 1871 nakreslil plán parku a podělil se o projekt se svým asistentem Johnem McLarenem. Ten pocházel ze Skotska, kde se vyučil zahradnictví v Královských botanických zahradách v Edinburghu a měl zkušenosti se zpevňováním břehů pomocí vegetace u neklidných severských moří. Stavbu parku na písečné duně přezdívané „Bílý slon“ pojal za své životní dílo. Pomocí speciálních travin McLaren s Hallem zpevnili písek a zabezpečili ho proti pohybu a erozi. Do vzniklé půdy pak začali zasazovat odolné stromy, jako byly australské eukalypty, monterreyské borovice či cypřiše velkoplodé. Když se půda ještě více stabilizovala, mohlo se začít se stavebními úpravami. Na pobřeží oceánu byly postaveny dva holandské mlýny, které čerpaly podzemní vodu až do jezera Stow na vrcholu Jahodového kopce, odkud se přirozeným spádem rozváděla do dalších umělých vodních tůní a jezírek a současně sloužila k zavlažování celého parku. Když pak Hall v roce 1890 na své místo rezignoval, jeho nástupcem se zcela logicky stal McLaren…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2016

Shopping Cart