Společné dědictví

V žebříčku „top cestovních destinací“ pro rok 2013, který sestavila americká televizní stanice CNN, obsadil Rabat (Ribát) druhé místo. Dopomohla mu k tomu především událost, k níž došlo pár měsíců před tím – Rabat byl jako devátá marocká památka zapsán na prestižní seznam Světového dědictví UNESCO. Dohnal tak své tři královské pobratimy, Fes, Marrákeš a Meknes, zapsané již dříve, a dokonce je v jednom směru předběhl. Zatímco první dva mají zapsány pouze své medíny a Meknes pak historickou část, u Rabatu je zápis širší. Zahrnuje jak historickou čtvrť, tak i část moderního hlavního města pod výstižným označením „společné dědictví“. Prolínání a vzájemné obohacování, arabsko-muslimské tradice a západní modernismus – to je, oč tu běží.
Historie Rabatu jako sídelního či hlavního města je krátká. Pomineme-li nedlouhou epizodu na sklonku 12. stol. za vlády třetího almohadského chalífy Jakúba al-Mansúra, začíná až rokem 1912. Tehdy vznikl protektorát Francouzské Maroko a první francouzský generální rezident Louis Hubert Lyautey se rozhodl, že bude sídlit v Rabatu namísto dosavadního hlavního města Fesu. Sultán Muláj Júsuf, formálně stále hlava státu, ho záhy následoval. Hned následujícího roku pověřil generál Lyautey francouzského architekta a urbanistu Henriho Prosta vypracováním podrobných plánů pro novou výstavbu v pěti marockých městech, mezi nimiž nechyběl ani Rabat. Návrh nového Rabatu byl hotov v roce 1920 a vzápětí se začalo stavět, nejprve ve stylu art deco. Plán vycházel z tradičního francouzského uspořádání – původní staré město nechat nedotčené stát a vedle něj, oddělené hradbami, vybudovat město nové…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2014

Shopping Cart