Země světa - Florida - St. Augustine

St. Augustine – nejstarší město

Michelinský průvodce Green Guide mu dává tři hvězdy. To znamená, že nestojí jen za zajížďku, když náhodou jedete po dálnici kolem. Stojí za to být cílem výletu. Přesto, když vyslovíte jeho jméno, většina Američanů trochu zaváhá. Neměli by. St. Augustine je totiž nejstarší nepřetržitě osídlené město, jaké Evropané založili na severoamerickém kontinentě.

 Když Španělé zabrali Floridu, věděli, že musí novou kolonii zabezpečit proti jiným objevitelům. Začalo to být aktuální hlavně ve chvíli, kdy u ústí řeky St. John, nedaleko dnešního největšího města Floridy Jacksonville, založila osadu skupina francouzských hugenotů. Představa, že by se mezi domorodým obyvatelstvem začala šířit jiná než katolická víra, byla zdrcující.

Na den sv. Augustina, 28. srpna 1565, připlulo pět španělských lodí s námořníky, vojáky a nákladem zásob k floridskému pobřeží. O pár dní později založili na plochém poloostrově mezi dvěma přílivovými řekami osadu, kterou nazvali San Agustín. Expedici vedl bezskrupulózní dobrodruh a conquistador Pedro Menéndez de Avilés. Jeho cílem bylo vytvořit opěrný bod španělského panství a zničit nedalekou hugenotskou osadu, na čemž začal okamžitě pracovat. Přestože Francouzi měli převahu, díky lsti, přízni počasí a podvodnému porušení slova šlechtice se mu podařilo francouzskou osadu zlikvidovat a většinu jeho mužské populace zákeřně povraždit. Řece, oddělující pevninu od pobřežní bariéry, od té doby nikdo neřekl jinak než Río Matanzas – řeka Zabíjení.

Nová osada se stala správním centrem Floridy a Menéndez prvním guvernérem. Mniši odtud šířili křesťanství mezi indiány a vojenská stanice, presidio, měla být útočištěm pro posádky španělských lodí, které občas ztroskotaly na zdejším pobřeží. San Agustín neměl zpočátku vlastní ekonomické zázemí, a tak musel být podporován z mateřské země. Toho často využívali piráti a korzáři ve službách jiných zemí.

Jako první město vydrancoval a spálil slavný Francis Drake v roce 1586 při svém legendárním tažení proti španělským městům na novém kontinentě. Dalším byl bukanýr Robert Searle, který se zmocnil španělské zásobovací lodě a s její pomocí pronikl do města. Povraždil na šedesát obyvatel, vyplenil sklady a kostely a nakonec město spálil včetně dřevěných pevností. Španělská koruna si začala uvědomovat, že tak důležitý opěrný bod nemůže ubránit jen dřevěnými palisádami.

V roce 1672 byla zahájena stavba kamenné pevnosti Castillo de San Marcos, která měla chránit město i přístav. Jako materiál se použil místní mušličkový vápenec coquino. Pevnostní architekt Ignacio Daza s ním neměl žádné zkušenosti, proto postavil pevnostní zdi dostatečně silné – od 3,5 do 5,5 m. Použití tohoto specifického kamene se ukázalo jako výtečná volba.

V roce 1702 připluli Britové z provincie Carolina a pod vedením guvernéra Jamese Monroa se pokusili město dobýt. Obyvatelé ho nechali napospas nepříteli a stáhli se do pevnosti. Dva měsíce trvající obléhání a ostřelování pevnosti se však ukázalo jako marné. Britské dělové koule pronikaly lehce do měkkého materiálu, který pohlcoval veškerý jejich destrukční potenciál. Stejně tak se dělo i při druhém obléhání o 40 let později. Celých 27 dní bombardovala padesátka britských kanonů vápencové zdi, ale pevnost nedobyla.

Co se nepovedlo silou, dosáhlo se politickým jednáním po ukončení sedmileté války. V červenci 1763 byla pevnost a s ní i celá Florida předána do britských rukou a název se změnil na Fort St. Mark. Britům často sloužila jako vězení a v dobách americké revoluce tu byli věznění i tři signatáři Deklarace nezávislosti. Britové se po dvaceti letech a prohrané válce s americkými kolonisty Floridy vzdali výměnou za Bahamy a nad pevností opět zavlála španělská vlajka…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2022