Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné…

Zápal a tvůrčí vzepětí, s nimiž se Francie během jediného století dokázala ozdobit desítkami velkolepých chrámů, budovaných většinou k poctě Panny Marie, budí dodnes úžas. Jedním z takových, i po staletích pohrom a ničení, je katedrála v Remeši…

O Francii se často hovoří jako o zemi katedrál, a to zcela právem. Už na sklonku antiky, ještě za římské správy Galie, přijala velká část jejích obyvatel křesťanství. Jednotlivé obce byly spravovány biskupy (podle řeckého výrazu episkopos, „správce“), jejichž pravomoc zahrnovala poměrně malá území, daleko menší než v později christianizovaných zemích, ovšem tím větší byl jejich počet. A samozřejmě co biskup, to biskupský kostel s biskupským křeslem či „stolcem“ neboli (řecky) kathedrou. Takže není divu, že biskupství i katedrál bylo v pozdější Francii bezpočtu – co větší městečko, to sídlo biskupa (nebo arcibiskupa) s příslušným kostelem, dalo by se říci.
První biskupský chrám v Remeši, založený asi roku 401, svým vzhledem samozřejmě ani zdaleka nepředznamenával pozdější slavnou katedrálu. Jeho počátky byly spjaty s působením biskupa Nicasia, který zde na pozůstatcích galořímských lázní založil chrám zasvěcený už tehdy Panně Marii (její kult byl oficiálně zaveden v roce 431). Tam Nicasia zastihla smrt, když byl na prahu kostela zavražděn (Vandaly nebo Huny v roce 407, resp. 451), a město tak získalo svého prvního světce-mučedníka. Neméně významně se do dějin chrámu zapsal další světec, biskup sv. Remigius (Saint Remi), který zde roku 496 pokřtil krále Franků Chlodvíka z merovejské dynastie, a povýšil jej tak mezi křesťanské, obecně uznávané panovníky. A nebyla to událost ledajaká. Když dav zvědavců v ulicích způsobil, že se biskup při slavnostním pomazání panovníka nedočkal včas potřebného oleje (přesněji řečeno šlo o směs oleje a balzámu, tzv. křižmo), snesla se přímo do chrámu holubice s očekávanou ampulkou… a slavnostní ceremonie byla zachráněna.
Chlodvík, francouzským jménem Clovis, rozšířil svou moc na téměř celé území dnešní Francie a stal se prvním v dlouhé linii panovníků, kteří „z vůle Boží“ ovládali zemi až do poloviny 19. stol. V důsledku zázračného zjevení holubice s ampulkou to napříště měla být právě Remeš, kde měli být (a většinou také byli) korunováni francouzští vladaři, ať už to byli následovníci Karla Velikého, Kapetovci, nebo příslušníci dalších větví dynastie, až na práh moderní doby. A byla to stále tatáž ampulka, v níž křižmo neubývalo. Při plenění chrámu za Revoluce se sice ztratila, ale k úlevě royalistů byla opět „nalezena“.
Nebyl to samozřejmě stále tentýž chrám. V 9. stol. na stejném místě vyrostla okázalá novostavba, vysvěcená roku 862 arcibiskupem Hincmarem za přítomnosti Karla Lysého a v následujících staletích několikrát upravovaná. Původně karolinská a románská stavba nakonec získala ještě gotické hlavní průčelí a dosáhla délky 110 m. A přitom, samozřejmě, podržela i své zasvěcení Panně Marii…

Shopping Cart