Svatá trojice Bernských Alp

Výraz „svatá trojice“ nemá žádný vztah k náboženství, lze jej chápat především jako poklonu půvabům této úchvatné horské kulisy a rovněž jako vyjádření její dominance ve velké části švýcarského alpského prostoru. Nezaměnitelná silueta tří zaledněných vrcholků se prezentuje jako úhelný bod mnoha horských panoramat a dává o sobě vědět do vzdáleností desítek kilometrů; trojice je viditelná kupříkladu i z ulic značně vzdáleného Bernu. Jistou spojitost s náboženstvím je zato možné vysledovat v pojmenování jednoho ze štítů, i když u jiného, než by se dalo očekávat. Jedna z řady bájí, opřádajících vznik zdejších hor, sice vypráví o mnichovi (Mönch), který umravnil obra lidožrouta (Eiger) sápajícího se na mladou dívku (Jungfrau), jenomže název Mönch – ačkoliv se dnes překládá jako Mnich – původně neměl s žádným řeholníkem nic společného. Vyvinul se z názvu pastviny (Münche) při úpatí hory, kam kdysi vesničané každé léto vodili na pastvu své koně.<br> K řeholi naopak ukazuje název Jungfrau (Panna), neboť pastviny pod sousední horou byly majetkem augustiniánského kláštera v Interlakenu, zasvěceného Panně Marii. A když jsme u jmen, tak jenom doplňme, že název Eiger je ze všech tří nejstarší (poprvé se objevuje v písemnostech z 13. stol.) a že jeho původ je nejméně jasný. Zpravidla se uvádějí tři možnosti: buď vznikl z rodového jména dávných obyvatel podhůří, nebo ze staroněmeckého výrazu pro vysokou horu, případně z latinského výrazu pro špičatý vrchol – račte si vybrat.<br> Dva čtyřtisícové vrcholy „svaté trojice“ – Jungfrau (4158 m n.m.) a Mönch (4107 m) – vyrůstají z hlavního hřebene Bernských Alp, který tvoří rozvodí řek Aary a Rhôny a po němž také běží hranice mezi kantony Bern a Wallis. Nižší Eiger (3970 m) se vypíná opodál, v bočním hřebeni vybíhajícím z Mönchu na bernské území. Svými jižními svahy Jungfrau a Mönch zasahují do nejvíce zaledněné oblasti Alp. Zpod jejich vrcholů spadají na walliskou stranu ledovcové splazy skládající ledovec Jungfraufirn, jehož přímým pokračováním je Grosser Aletschgletscher, největší údolní ledovec Alp i kontinentální Evropy. Kdyby neexistovala vyhlídková plošina v sedle Jungfraujoch dostupná horskou železnicí (píšeme o ní na jiném místě), obyčejní smrtelníci by neměli šanci tuto mrazivou končinu na vlastní oči spatřit, protože po svých se k ní lze bezpečně dostat jen s horolezeckým vybavením. A o hodně by přišli. O její jedinečnosti ostatně svědčí, že je od roku 2001 společně s celou oblastí „svaté trojice“ zapsána v seznamu Světového dědictví UNESCO…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2016