Siena

Svátek „šílených“ jezdců v Sieně

Siena, siena pálená, okr… Názvy pro různé odstíny hnědé barvy, které dobře zná každý adept malířství. Když si kupujete tubu ,,sieny“, možná vás ani nenapadne souvislost s proslulým italským městem. Uvědomíte si ji teprve tehdy, když se zadíváte z protilehlých kopců na romantické nakupení střech a věží, jejichž cihlové stěny a střechy z pálených tašek mají jednotný nádech jemné, zemité hnědi, který tajemně zrudne v paprscích zapadajícího slunce. Jako zvláštní zebra se nad příbojem ,,sienské hnědi“ tyčí černobíle pruhované stěny Dómu.
Ale nejen samotné město, nýbrž celý ten kraj jižně od Sieny, nesoucí historický název Crete Senesi, je pastvou pro oko. V srpnu a září připomíná měsíční krajinu; je to jílové moře do daleka se nesoucích vln zorané půdy, jež mění svou barvu s každým metrem čtverečním; od šedé přes hnědou, okrovou, žlutou až po cihlovou. Vyorané brázdy se křivolace vinou nahoru a dolů po kopcích, ovíjejí se kolem vrcholků, tvoří kouzelné obrazce, jako by to byla gigantická japonská zenová zahrada. S příchodem jara, v dubnu a květnu, zeleň mladého rašícího obilí změní krajinu v hebce sametové plátno. A pak, v červnu a červenci dosahuje Crete Senesi barevného vrcholu: mísí se tu žluť pahorků pokrytých lány slunečnic, zlato kvetoucích kručinek a zašlá měď zrajícího obilí. Podobné pozadí, sálající světlem, vidíme na slavných obrazech sienské školy ze 14. století. Pouze na prériích amerického středozápadu lze obdivovat něco podobného; tam ovšem chybí ony temně zelené cypřiše, posazené jen tak na vrcholech kopců jako osamělé stráže, které činí z toskánské krajiny zcela jedinečnou kompozici…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2005

Shopping Cart