Tajemství moře v Parku národů

Rozhodujícím momentem, který přinesl totální proměnu urbanisticky zcela chaotické průmyslové periferie s otrávenou půdou v moderní obytnou čtvrť s marinou, parky a kulturními zařízeními, bylo konání světové výstavy Expo 98. Na konci 80. let minulého století se v Lisabonu propojily dvě myšlenky – záměr přetvořit tuto část města a vrátit ji do běžného života s nápadem uspořádat v roce 500. výročí první plavby Vasca da Gamy do Indie světovou výstavu, jejíž motto znělo: Oceány, dědictví pro budoucnost. Díky tomu se začal od roku 1993 budovat areál, u kterého bylo předem jasné, že najde své další využití i poté, co světová výstava skončí. Nákupní centrum Vasca da Gamy, MEO Arena (největší hala pro konání sportovních zápasů, koncertů a podobných akcí v Portugalsku), oceanárium, kasino, Camõesovo divadlo, pavilony mezinárodního veletržního výstaviště, interaktivní muzeum vědy a technologií Ciência Viva, to všechno byly původně stavby vytvořené pro Expo. A k tomu další projekty – nábřežní promenáda, zčásti vedená po mostech přímo nad vodou, kabinová lanovka jezdící nad její jižní polovinou od oceanária k věži Vasca da Gamy, k níž byl přistavěn předloni otevřený hotel, a také významné dopravní stavby. Krátce před Expem byl uveden do provozu most Vasca da Gamy, který hned za severním koncem Parku národů spojuje oba břehy Teja. Se všemi nájezdy a viadukty měří přes 17 km a dodnes je nejdelším mostem v Evropě. Dopravu návštěvníků Expa z centra města řešila nová, červená trasa metra. V pořadí čtvrtá linka lisabonské podzemní dráhy měla v době otevření světové výstavy pět stanic, o pár měsíců později byla ještě doplněna dalšími dvěma, které se nepodařilo dokončit včas…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2014