V mramorových horách

Jen co za sebou nechám Pisu a po asfaltce vedoucí k Viareggiu ujedu několik prvních kilometrů, začne se v dálce před silnicí zdvíhat z pobřežních plání horské pásmo, které provázejí oblé valy zalesněného předhůří. Na první pohled tu však něco nehraje – zdá se, že mnoho vrcholů je zasněžených, což nyní, v horkém dni pozdního středomořského léta jaksi nedává smysl. Ale i když vím, že ve skutečnosti se jedná o svahy narušené těžbou mramoru, množství sněhobílých ploch mě stejně udivuje. Dozvědět se o takovýchto zásazích do krajiny z několika málo článků a fotografií je prostě něco trochu jiného, než když je teď mám přímo před očima.
Apuánské Alpy, vybíhající od Luccy zhruba 60 km k severozápadu, jsou pásemným pohořím, které přes poměrně malou nadmořskou výšku vykazuje výrazný velehorský charakter. Jeho nejvyšší vrcholy sice nepřekračují dvoutisícimetrovou hranici (té se nejvíc přibližuje Monte Pisanino s 1946 m), mají však ostré hřebeny, do hluboce zaříznutých údolí spadají strmými skalnatými svahy se suťovými poli a někde i majestátními skalními stěnami. Třeba osmisetmetrová severní stěna Pizzo d’Uccello (1781 m) nenechá nikoho zapochybovat o tom, zda je slovo Alpy v názvu horstva oprávněně…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2016

Shopping Cart