Hodonín leží ve šťastné krajině. Je laskavá, teplá a převážně nížinná. Její charakter z valné části určuje rozlehlá niva řeky Moravy, která zvolna spěje k nedalekému soutoku s Dyjí, druhou největší moravskou řekou. Celý tento kraj, zvaný Dolnomoravský úval, patří k nejteplejším regionům republiky. Dlouhá tisíciletí ho utvářely každoroční záplavy, kdy se řeky vylévaly z břehů a měnily své nivy v dočasná jezera. Tomuto svéráznému režimu víceméně pravidelných záplav, zejména na jaře a po vytrvalých letních deštích, se přizpůsobila i zdejší vegetace. K typickým porostům patřily lužní lesy a vlhké nivní louky. Větší část z nich už zanikla, ale jejich zbytky patří k tomu nejvzácnějšímu, co z původní přírody v republice máme.
Náš největší lužní les leží na soutoku řek Moravy a Dyje, zhruba 20 km od Hodonína. S rozlohou asi 3500 ha jde o největší souvislou plochu tohoto typu lesa v Evropě. Je to svérázné území s hojností slepých říčních ramen, s tůněmi, jezírky, bažinami a mokřady. Výše, proti proudu obou zmíněných řek, se pak zachovaly mnohé další, menší luhy. A tak právě jižní Morava včetně Hodonínska je v republice patrně posledním místem, kde lidé stále ještě vnímají lužní lesy jako přirozenou součást své krajiny a svého životního prostředí.
Lužní les, někdy označovaný jako luh, má svá specifika a může existovat jen v určitých přírodních podmínkách. K těm hlavním a zásadním patří vysoká hladina spodní vody a víceméně pravidelné záplavy. Ale například mu také chybí jehličnany. Na rozdíl od mrtvého ticha smrkových lesů, plantáží bez života určených na těžbu dřeva, jsou lužní lesy plné světla, zvuků, barev a kypícího života. Ve většině luhů roste kromě stromů i velmi bohatý keřový a bylinný podrost. Zejména na jaře, než se stromy olistí, proniká sluneční světlo až na zem a tou dobou jsou lužní lesy kvetoucími zahradami se záplavou sněženek a bledulí jarních, které následují porosty sasanek, dymnivek, orsejů, blatouchů, česneků medvědích až po poslední loudalky bledule letní. Les má svůj řád, a tak po bylinách rozkvétají podrostové keře s hojnou krušinou olšovou a kalinou, na sušších výspách mají své místo hlohy a brsleny.
Tento bohatý a prosluněný luh představuje skutečný ráj i pro velké množství živočichů. Samozřejmě nejvíce vyhovuje nejrůznějším obojživelníkům a rybám, které si mnohdy za svá trdliště volí zaplavené části luhu. Daří se zde také ptákům, kterých tu žije kolem padesáti druhů. Největší pozornost vzbuzují druhy vzácné a chráněné. Z dravců jsou to například moták lužní, luňák červený a hnědý a také raroh, který s oblibou obsazuje hnízda jiných ptáků. K nejvzácnějším patří orel královský, který je bohužel nejvíce ohrožen otrávenými…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Hodonín