Vila pruské princezny

Na světové mapě vybraných odpočinkových letovisek není Tremezzo žádným nováčkem. Jako „šťastné prosluněné místo“ ho zmiňovala už Greta Garbo v hollywoodském oscarovém filmu Grand Hotel z roku 1932 (mimochodem, dodnes jediném snímku v celé historii Cen Akademie, který dostal Oscara pro nejlepší film, aniž by byl nominován v jediné další kategorii), v bezprostředně navazující Cadenabbii měl svou letní rezidenci La Collina první poválečný německý kancléř Konrad Adenauer. Ale můžeme jít i dál do minulosti. A právě Villa Carlotta je toho dobrým důkazem.
Původní vilu nechal na severním okraji Tremezza postavit na konci 17. stol. pohádkově bohatý milánský senátor a později dokonce předseda senátu, markýz Giorgio II. Clerici, jehož rodina pocházející od Komského jezera zbohatla na obchodu s látkami. Vila měla být ztělesněním úspěchu Clericiů. Jak bylo zvykem, kolem ní vznikla italská zahrada s kašnami, sochami a schodišti, neboť se rozkládala ve svahu nad jezerem. Roku 1801 koupil vilu známý politik, podnikatel a mecenáš umění Gian Battista Sommariva. Vystudovaný právník patřil k přátelům Napoleona a v roce 1802 usiloval o viceprezidentský úřad v Italské republice. Napoleon však dal přednost vévodovi Francescu Melzimu dʼEril a Sommariva se vzápětí zcela stáhnul z politického života. Pikantní je, že Melzi si o pár let později postavil svou vilu se zahradou, které se podrobně věnujeme v článku o Bellagiu, přímo naproti Carlottě a oba rivalové se tak na sebe mohli dívat odděleni jen vodou západního ramene Komského jezera.
Po odchodu z politiky se Sommariva o to intenzivněji vrhnul na budování své umělecké sbírky a z vily Carlotta učinil svou „vlast krásných umění“. Soustředil zde množství nejrůznějších uměleckých děl od takových autorů, jako byl nejvýznamnější sochař italského klasicismu Antonio Canova, s nímž Sommarivu kromě mecenášství pojilo i hluboké přátelství, další sochař Bertel Thorvaldsen dánského původu, který ale většinu svého života strávil v Itálii, nebo Francesco Hayez, vůdčí malíř milánského romantismu poloviny 19. stol. Zahradu nechal Sommariva upravit do podoby romantického parku. Sommarivovi dědicové vilu prodali v roce 1843 princezně Marianně Oranžsko-Nassavské, manželce prince Alberta Pruského, za cenu desetkrát vyšší, než jakou za ni zaplatil Sommariva. V té době, na jaře 1845, pobýval u Komského jezera známý francouzský spisovatel Gustave Flaubert a zahrada u této vily byla jedním z míst, která ho na jeho cestě zaujala vůbec nejvíc. Okouzlen si zaznamenal do svých poznámek, ja na něj zapůsobily růže obklopující fontánu, vzrostlé stromy i kamenné schody omývané vodou…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2018

Shopping Cart