Z Peček do středu Evropy

Časté, blízko od sebe položené zastávky sice vlakům neumožňují dosažení vyšší cestovní rychlosti, ale zato nás snadno přibližují ke všem obcím rozloženým podél tratě a svázaným se starou českou historií, která se do dnešních dnů zachovala v podobě cenných stavebních památek i archeologických nálezů.
V Radimi na konci údolí Výrovky je renesanční zámek, ve Vrbčanech o pár kilometrů dál byly v románském kostele sv. Václava objeveny základy otonského kostelíka z doby kolem roku 990. Nedaleké Plaňany se pyšní objevem bylanského pohřebiště a nálezy ze starší doby římské z počátku našeho letopočtu. Románský kostel Zvěstování Panny Marie s gotickým presbytářem tvoří nepřehlédnutelnou dominantu tohoto městečka, ve kterém se – blízko plaňanské zastávky – v posledních letech intenzivně staví nové rodinné domy.
Za Plaňany začíná trať více stoupat. Projíždíme Žabonosy (s románským kostelem sv. Václava) a Zalešany, malou zemědělskou obec. Vlak definitivně opouští údolí Výrovky, která se v těchto místech už nazývá Kouřimka, a po půlhodině jízdy z Peček přijíždíme na nádraží v Bošicích, kde odbočuje dnes už málo využívaná trať do Zásmuk a Bečvár, dokončená v roce 1887. Architektonicky pozoruhodná staniční budova v Bošicích z roku 1928 je vidět už zdaleka – nacházíme se na jakési „náhorní“ plošině uprostřed úrodných polí. Kdysi z Bošic odbočovala i několik kilometrů dlouhá trať do nedalekých Svojšic, ale tu už dávno odvál čas.
Vlak za Bošicemi opět klesá dolů a před námi je poslední, tříkilometrový polní úsek do starobylého královského města Kouřimi, rozloženého na nevysokém návrší, které až do roku 1850 bylo sídlem kraje. Význam Kouřimi (založené již Přemyslem Otakarem II.) pro společenský a hospodářský život definitivně upadnul koncem první poloviny 19. století, kdy se mu vyhnula hlavní železniční trať z Olomouce do Prahy, znamenající naopak nový rozvoj Kolína, Pardubic a Českého Brodu.
Stavba lokálky do Kouřimi o více než 30 let později už nedokázala tuto situaci změnit a Kouřim dodnes zůstala malým městem, kde se tak trochu zastavil čas. Přesto však i zde měla železnice velký význam; sloužila dovozu uhlí a odvozu výpěstků a umožnila prosperitu několika menších podniků místního významu, mezi které patřil například pivovar a sladovna.
V Kouřimi je městská památková zóna, chránící nejen vzácné sakrální i světské budovy, ale i zbytky mohutných hradeb a nedávno renovovanou Pražskou bránu z konce 13. století, tvořící součást původního opevnění. Nejcennější stavbou je však raně gotický kostel sv. Štěpána, který se svými věžemi dobře uplatňuje v charakteristické siluetě města.
Kostelní krypta sv. Kateřiny ukrývá unikátní hvězdicovitou klenbu, pozdně gotická zvonice u kostela pak dva zvony z roku 1671, netradičně zavěšené srdcem vzhůru. Velké náměstí a okolní ulice jsou dlážděny starou kamennou dlažbou, která naštěstí nepadla za oběť jinde obvyklým snahám vše zaasfaltovat!
Bezprostřední okolí, snadno dosažitelné z vlakového nádraží po značených turistických cestách, má historii ještě starší než sama Kouřim. Na okolních návrších existovalo osídlení už dávno před založením královského města; ve Staré Kouřimi bývalo jedno z největších opevněných sídel v Čechách a na Svatojiřské ostrožně pak přemyslovské hradiště, dobyté roku 1223 při sporech uvnitř dynastie českým králem Přemyslem Otakarem I.
A proč Kouřim a střed Evropy? V polích pod Starou Kouřimí se nachází z geografického hlediska pozoruhodné místo – protíná se tady 50. severní rovnoběžka s 15. východním poledníkem. Středů Evropy je sice na různých místech našeho kontinentu hodně – ale není náhodou právě zde ten pravý?

Petr Hoffman