Řekne-li se „zelený Berlín“, skoro každého asi automaticky napadne „Tiergarten“. Jenže německá metropole nabízí v tomto směru mnohem víc.
Pohled shůry na Berlín západně od Braniborské brány a Postupimského náměstí je vskutku impozantní. Zelené moře, z kterého vyčnívá zlatě se třpytící socha Viktorie na vršku Vítězného sloupu. To je Tiergarten, přesněji Großer Tiergarten: 210 ha velký park s jezírkem, četnými mosty a můstky přes vodní toky, snad ještě početnějšími památníky, pomníky a bustami, ale také s přemnoženými raky červenými, zavlečenými z Ameriky, kterých tu vloni v létě vysbírali 3800, když se původně jejich počet odhadoval na dvě stovky, a s několika rušnými dopravními tepnami, které jím procházejí a maličko narušují dojem z obrovské oázy zeleného zdraví v srdci velkoměsta.
A teď si představte, že tenhle zdánlivě nekonečný park je ve skutečnosti jen zlomkem městské zeleně. Podle údajů Senátu (v Berlíně, jedné z 16 německých spolkových zemí, se tak označuje zemská vláda v čele se starostou) to skoro nikde ve městě není od jedné zelené plochy k druhé víc než 15 minut chůze. Když se sečtou veškeré zelené plochy, od rozlehlých lesů na západním a jihovýchodním okraji města přes všechny parky, veřejné zahrady, parkově upravené hřbitovy, vnitrobloky a drobné soukromé zahrádky až k zemědělským plochám a sportovištím, dostaneme se na téměř neuvěřitelných 44 % z celkové rozlohy města, která činí necelých 892 km2. Mimořádné na Berlínu je to, že navzdory přibývajícímu počtu obyvatel (od sjednocení Německa se zvýšil skoro o 5 %) a stoupající potřebě bytů přibývají i jeho zelené plochy. K nejnovějším patří třeba Gleisdreieckpark, který propojuje Kreuzberg s Schönebergem a byl otevřen postupně ve třech etapách v letech 2011–2014.
V květnu 2010 byl pro veřejnost otevřen tak trochu jiný park – Tempelhofer Feld. Přes 300 ha velký areál je jednou z největších volných městských ploch na světě. Jde o někdejší letiště Tempelhof, které se celosvětově proslavilo především v době berlínské blokády v letech 1948/1949, kdy právě na něm přistávala americká letadla zajišťující vzdušným mostem zásobování Západního Berlína. Provoz letiště byl definitivně ukončen teprve v roce 2008. Takto velká plocha uprostřed hlavního města samozřejmě svádí k myšlenkám na nejrůznější možné využití. V květnu 2014 proběhlo v Berlíně referendum, v němž se voliči vyslovili pro zákon stanovující, že spolková země Berlín upustí od prodeje, zástavby a částečné privatizace areálu Tempelhofer Feld, který bude nadále k dispozici veřejnosti ve své celistvosti a bez dlouhodobých omezení, bude sloužit k trávení volného času a rekreaci, bude chráněn jako životní prostředí rostlin a zvířat, přičemž zůstane zachován jeho význam jako historického místa a místa vzpomínek. Už v 1. pololetí roku 2016 se ale objevily názory, že by přijatý zákon měl být změněn, aby byla možná částečná zástavba po obvodu areálu, takže bude zajímavé sledovat další vývoj. Zatím celý Tempelhofer Feld slouží svému původnímu určení – můžete tu chodit, běhat, jezdit na kole i inlinech, hrát basketbal, fotbal nebo stolní tenis, vyzkoušet landkiting, na vyhrazených místech venčit psy nebo grilovat, piknikovat, opalovat se nebo třeba pouštět draky…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Berlín