Živoucí barokní sen

Braniborské Versailles
Postupim obklopují ze tří stran velké parky. Na východě Babelsberg, na severu romantická Nová zahrada se zámečkem Cecilienhof a na západě největší a nejnavštěvovanější Sanssouci vytvořený kolem letního sídla z let 1745–1747. Jako žádné jiné je toto místo úzce spjato s osobou pruského krále Bedřicha II. Velikého. Inspiroval se výhledem na okolní krajinu, jaký se mu naskytl nad šesti širokými terasami, které vznikly na jižních svazích pahorku Bornstedt. Jeho pocitům porozumíte, až zdoláte 132 schodů nahoru k zámečku. Terasy si pořídil se záměrem pěstovat vinnou révu, švestky a fíky. Zámečku proto říkával „viniční domeček“. Žlutý jednopodlažní podlouhlý letohrádek s bohatě zdobeným průčelím orientovaným do zahrady si vlastnoručně naskicoval a aktivně mluvil do jeho realizace, což jen těžko rozdýchával jeho dvorní architekt Georg Wenzeslaus von Knobelsdorff. Představy obou mužů se ale značně lišily. Král netoužil po žádném okázalém sídle pro konání bálů, preferoval spíše skromnější místo pro rozjímání a četbu obklopené přírodou. Zámeček nakonec dokončil nizozemský stavitel Jan Bouman. V Sanssouci se Bedřich obvykle zdržoval od konce dubna do října a výhradně se věnoval svým zálibám, filozofickým debatám s přáteli, mezi nimiž byl například i Voltaire, čtení, komponování. Bez starostí a také bez žen…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2015

Shopping Cart