Žloutky svaté Terezie

Město založilo svůj současný turistický ruch na mohutných středověkých hradbách a na osobnosti sv. Terezie z Ávily, která je pro mnohé středověkou Madonou. Jezdí za ní i skupinky Japonců, jen tak na skok z Madridu, jako by byla jejich národní patronkou. A usilovně fotí nejen hradby, ale i prst sv. Terezie a její vlastnoruční podpis na přívěsku.
Ávila, ležící severozápadně od Madridu a vzdálená pouhou hodinku vlakem z nádraží Atocha, je město průzračného nebe, ostrého vzduchu, mrazivých rán a platonických lásek. Ta nejoduševnělejší a nejzáhadnější se odehrála v 16. stol. mezi sv. Terezií a sv. Janem od Kříže (San Juan de la Cruz). Co se opravdu stalo mezi skoro padesátiletou Terezou a o 27 let mladším Janem, to se už nikdy nedozvíme. V každém případě oba předběhli svoji dobu a položili základ španělské milostné poezii a mystice v době, kdy se ve Španělsku začala rozpínat inkvizice. Jejich tajemství zůstává navždy ukryto za hradbami o délce dva a půl kilometru, které obepínají celé město, kde se zastavil čas.
Ve Španělsku se městské hradby dochovaly na mnoha místech a ty ávilské určitě nepatří k nejstarším. Dodnes se vede spor o jejich datování. Někteří historikové tvrdí, že jejich stavební počátek sahá až do 11. stol. Nicméně z jednoho historického dokumentu víme, že ještě v roce 1183 se na nich pracovalo a na jejich stavbě se podílely určitým způsobem všechny vrstvy obyvatelstva. Šlechtici jezdili kolem hradeb na koních a hlídali přístupy do města, měšťané hlídkovali na cimbuří, rolníci čistili příkopy a přinášeli materiál a Maurové zedničili. Zapojeni byli i židé, kteří dodávali železo na řetězy. Dokonce i katedrála tvoří součást tohoto unikátního opevnění s mnoha baštami, které cení svá cimbuří v mudéjarském stylu na kolemjdoucí. Je jich neuvěřitelných 87 a dosahují výšky až 12 m. Fakt, že hradby prakticky nikdy nesehrály nějakou významnou obrannou roli, neboť město nebylo nikdy obléháno, nevadí. Snad díky tomu se dožily úctyhodného věku v tak dobrém stavu a jsou dnes nejlépe zachovalými středověkými hradbami na světě. Vždyť se také staly jedním z hlavních důvodů zápisu Ávily na seznam Světového dědictví UNESCO v roce 1985. Nádherná kulisa okolních hor tvořících jakousi další, přírodní hradbu, tvoří s městem jeden celek a přispívá k jeho výjimečnosti.
Po hradbách se můžete procházet a kochat se kastilskou mesetou. I milovníci historie a architektury si přijdou na své, neboť o hradbách se říká, že jsou „kamennou knihovnou historie města“. Při jejich výstavbě byl totiž použit jakýkoli stavebně využitelný materiál, který byl zrovna po ruce – včetně třeba římských pohřebních stél i s nápisy a otvory pro urny, ale také slavných symbolů keltsko-iberského kmene Vetonů. Ti se v okolní mesetě usadili před dvěma a půl tisíci lety a zanechali nám tu zdánlivě jednoduchý hlavolam v podobě verracos, kamenných soch znázorňujících kance či malé býčky. Rozesety jsou po celém kraji a staly se symbolem města…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2019

Shopping Cart