Pro každého, kdo od nás míří do Rakouska přes Dolní Dvořiště, je Freistadt prvním rakouským městem, s nímž se setká. Zvláštní symbol představovalo za minulého režimu, kdy už svým názvem („svobodné město“) dýchlo na našince svobodou – a zároveň středověkou útulností, danou sešněrováním starého města do kompletně zachovaných hradeb, obklopených parkovitým příkopem. Z Českých Budějovic je to sem 60 km, od státní hranice pouhých 17 km.
Původní sídlo Zahlau se vévoda Leopold VI. Slavný z rodu Babenberků rozhodl roku 1220 přestavět podle pravidelného plánu v důstojné město na frekventované obchodní Zlaté stezce, po níž se vozila do Čech hlavně sůl a železo, kdežto od nás se vyvážely především ryby. Obchodu se dařilo, město bohatlo a získalo od panovníků mnohá privilegia. Roku 1241 se prvně zmiňuje jako Frienstat, později mu král Rudolf Habsburský udělil právo zbudovat říční překladiště zboží a vybírat clo. Od roku 1286 tu měli rychtáře.
V pohnutých středoevropských dějinách měl Freistadt relativně štěstí – jediní, kdo ho zčásti pobořili, byli husité. Dvakrát ho obléhali vzbouření sedláci (1596 a 1626), jednou Bavoři (1610). Daleko větší škody však napáchaly dva požáry v letech 1507 a 1516, kterým padly za oběť všechny domy v centru; proto se později stavěly domy obklopené požárními zídkami, které jsou dodnes patrné.
Tak jako v Čechách, i tady se v 16. stol. rychle šířil protestantismus, ale po druhé selské rebelii byli roku 1627 všichni evangelíci buď vyhnáni, nebo nuceni konvertovat. Od té doby je město katolické, ale štěstí mu to nepřineslo. Utužený absolutismus mu vzal dosavadní samosprávu, místní cechy utrpěly výstavbou manufaktur ve větších městech. Jen obchod se solí lidi nadále zachraňoval před chudobou. O někdejších deseti tisících vozů s nákladem ročně si Freistadt mohl už jen snít.
Ačkoli právo vařit pivo získali měšťané už v roce 1363, komunální pivovar si tu postavili až v letech 1770–1780. Roku 1862 se prvně konal místní veletrh. Nicméně koňmi tažená železnice z Českých Budějovic do Lince se v roce 1832 městu vyhnula a na své nádraží si muselo počkat ještě plných 40 let.
Za první světové války tu byl zřízen tábor pro 20 000 ruských válečných zajatců, roku 1937 vyrostly velké kasárny. V nich později wehrmacht ubytoval přes tisíc vojáků. Proti okupaci pracovala odbojová skupina; byla však zrazena a její členové na samém konci války 1. května popraveni, jak o tom svědčí památník u Linecké brány. Týden nato dorazily do města…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Horní Rakousko