Necelých 12 000 km2, 14 000 let historie, nejstarší solné doly v Evropě, kolébka halštatské kultury, středověké umělecké poklady, renesanční zámky, barokní opatství, léčivé lázně a prameny, letní sídlo Habsburků, inspirace pro řadu umělců, centrum těžkého průmyslu, tíživé dědictví minulosti i prosperující současnost. A také uchvacující smyčky Dunaje, křišťálově čistá jezera, panoramata strmých hor, malebných vísek a údolí, moderní města, prastaré řemeslné tradice či kulinářské speciality. To vše je Horní Rakousko, třetí největší rakouská spolková země podle počtu obyvatel a čtvrtá rozlohou.
Hoam. Domov.
Zcela niterní, až dojemnou spjatost s rodnou hroudou a národní sebevědomí snad nejlépe vystihuje Hoamatland, od roku 1952 hymna Horního Rakouska. Je to Hansem Schnopfhagenem zhudebněná báseň Franze Stelzhamera, jednoho z nejvýznamnějších poetů píšících v hornorakouském nářečí. Poprvé ji při oficiální příležitosti, otevření lidové školy v Kirchschlagu, zpívaly děti 3. listopadu 1885. Stelzhamerova rodná roubenka v Großpiesenhamu slouží jako básníkův památník. V písni se odráží láska k vlasti, hrdost na tradice i krásy země, která se někde pozvolna vlní a jinde prudce zvedá do výšin, když v tajemných hlubinách skrývala už před tisíci lety hojná naleziště soli, což regionu přineslo rozvoj a bohatství.
V Horním Rakousku je dodnes patrný vliv sousedů – jižních Čech a Dolního Bavorska, což samozřejmě platí i obráceně. Přeshraniční obchod i kulturní výměna zde existovaly od pradávna. Tři oblasti středoevropského kulturního prostoru se společnými kořeny, které v současnosti spolupracují v rámci Euroregionu Bavorský les – Šumava – Dolní Inn, se vzájemně obohacovaly a inspirovaly. Linecké zlaté čepce najdeme také v dolnobavorských muzeích, umělecká díla zpodobňující českého světce Jana Nepomuckého zase skoro v každém bavorském či hornorakouském vlastivědném muzeu. S jihem Čech spojovaly Horní Rakousy staré obchodní a dopravní cesty jako slavná koněspřežka mezi Gmundenem, Lincem a Budějovicemi nebo Schwarzenberský plavební kanál, kterým se ze Šumavy přepravovalo palivové dříví k Dunaji a po něm do Vídně.
Již od 15. stol. se Horní Rakousko se třemi statutárními městy Linec, Wels a Steyr dělí na působivé dunajské údolí a čtyři tzv. čtvrtě – Mlýnskou (Mühlviertel) na severu u českých hranic, Innskou (Innviertel) na západě u Bavorska, oblast pohoří Hausruck (Hausruckviertel) a Traunskou (Traunviertel) se Solnou komorou a jejími překrásnými jezery.
K nejkrásnějším zákoutím Horního Rakouska patří meandr Dunaje zvaný Schlögenská smyčka. Nízké hory na severu střídá nížinatý střed země kolem Dunaje, ale čím víc na jih či jihozápad, tím víc přibývá jezer a horských štítů, až po ten nejvyšší, Hoher Dachstein (2995 m) na hranici se Štýrskem a Salcburskem, obklopený ledovci, jezery i jeskyněmi, z nichž tři jsou přístupné (Obří ledová, Mamutí a Koppenbrüllerhöhle). Jako první se na jeho vrchol podíval v roce 1832 Peter Gappmayr. O jedenáct let později na něj vedla vůbec první vysokohorská „via ferrata“. Zasloužil se o ni Friedrich Simony, který své vandrování krajinou korunoval namáhavým výstupem na nejvyšší hornorakouskou horu, což popsal jako „hodně odporné lezení“. Rozhodl se proto svým následovníkům výstup ulehčit, sehnal „sponzory“, za získané peníze nakoupil materiál a nechat stavět zajištěnou stezku až na vrchol.
Pohledem na Dachstein se lze kochat například z unikátní vyhlídky Pět prstů na hoře Krippenstein. Je spíše pro otrlé, vyčnívá totiž do volného prostoru nad čtyřistametrovou hlubinou. Dachsteinská oblast, součást Světového dědictví UNESCO, je unikátní nejenom svou krásou. Nacházely se zde jedny z nejstarších solných dolů na světě a oblast kolem městečka Hallstatt dala jméno i jedné významné kulturní epoše.
Na jihovýchodě Horního Rakouska se rozprostírá pohoří Sengsengebirge a národní park Kalkalpen (Vápencové Alpy) s mokřady a jedním z nejdelších neporušených potočních systémů Východní Alp. Převládající lesy doplňují porosty kosodřeviny a horské pastviny. Drtivou většinu této největší souvislé zalesněné plochy Rakouska (přes 20 000 ha) se soutěskami, vodopády či jezery pokrývají smrky, jedle a buky. Někdejší těžbu dřeva připomínají staré poustevny. Parkem vedou i různé tematické stezky pro pěší turisty, na 500 km značených cyklostezek různé náročnosti a jezdí tam také speciální turistický autobus, kterým se lze svézt samozřejmě i s horským kolem.
Celá spolková země je pak protkána sítí kvalitních cyklostezek o celkové délce přes 2000 km, které vedou kolem unikátních architektonických klenotů, hradů, zámků, klášterů, jezer i Dunaje. Krajinu lze pozorovat i ze hřbetu koně na jezdeckých stezkách. Například v oblíbené rekreační oblasti Pyhrn-Priel, která se rozkládá mezi zkrasovatělými vrcholy pohoří Totes Gebirge, lesnatým horským hřbetem Sengsengebirge a vápencovými vrcholky Haller Mauern.
Malebná hornorakouská příroda poskytla první a dobrou průpravu i pro Gerlinde Kaltenbrunnerovou ze Spitalu am Pyhrn, první rakouskou horolezkyni, která bez kyslíku zdolala všech čtrnáct osmitisícovek. Na první vycházky po okolí jí jako holku brával po nedělních bohoslužbách místní farář a vedoucí mládežnické skupiny.
Nemusí to ale být jen alpinismus, jeho verze s lyžemi či vysokohorská turistika. Turisté si na své přijdou v Horním Rakousku celoročně, ať už ve skalách či nížinách, na sjezdových lyžích, běžkách, snowboardu, sněžnicích, sáňkách, v lanových parcích, na golfu, který lze hrát skoro na třicítce hřišť, na raftu, kánoi, pod vodou i nad ní. Nejenom po túře udělá dobře třeba knajpování nebo odpočinek v některé z četných oáz wellnessu.
Cílem výletu může být třeba i zahrada zemědělské usedlosti Abraham Hof v Hirschbachu, kousek na jihozápad od Freistadtu, která je rájem nejrůznějších bylinek a květin, nebo světově proslulý křídlový oltář v Kefermarktu, rovněž nedaleko Freistadtu, tentokrát jihovýchodním směrem. Výčet muzeí by vydal na dlouhý seznam. Neměl by na něm chybět například skanzen keltské vesnice v Mitterkirchenu, který přibližuje život v době halštatské, či expozice v bývalé papírně Laakirchen-Steyrermühl, kde se v letech 1868–1988 vyráběl papír a celulóza. Umění modrotisku představuje barvířské muzeum v Gutau, o malbě na sklo se vypráví v městečku Sandl, fenomén pytláctví dokumentuje muzeum v St. Pankraz, o kovářské výrobě kos se dozvíte v Micheldorfu.
Krása i zkáza
Celá řada hornorakouských rodáků, ale i lidí pocházejících odjinud, kteří se zde usadili, se zapsala do světových dějin, ačkoli o jednom bychom nejraději nikdy neslyšeli.
Nebýt varhaníka Franze Xavera Grubera, rodáka z vísky Unterweitzberg, svět by přišel o nesmrtelnou píseň všech písní. O Tichou noc, ke které Gruber složil hudbu na text vesnického faráře Josepha Mohra. Premiéru měla v sousedním tyrolském Oberndorfu v kostelíku sv. Mikuláše 24. prosince 1818 o půlnoční mši. Geniální Anton Bruckner, který přišel na svět v Ansfeldenu, skladatel, varhaník a hudební pedagog, zase obohatil lidstvo především o svých devět symfonií. Prázdninové pobyty ve Steinbachu u Attersee byly nejenom odpočinkem, ale také inspirací pro skladatele a dirigenta Gustava Mahlera, původem z českého Kaliště u Humpolce. U jezera složil části Druhé a celou Třetí symfonii. Ve Steinbachu se nachází také místo posledního odpočinku Friedricha Guldy, geniálního klavíristy a skladatele, který měl v obci byt. Zámek Zwickledt v obci Wernstein na řece Inn byl po desetiletí domovem expresionistického grafika a ilustrátora Alfreda Kubina, člena uměleckého sdružení Modrý jezdec, který se narodil v Litoměřicích. Na zámku, kde je dnes stálá Kubinova expozice, napsal i svůj slavný a jediný román Země snivců. Psychiatr Julius Wagner – Jauregg z Welsu získal v roce 1927 Nobelovu cenu v medicíně za objev terapeutického významu vakcíny proti malárii při léčbě progresivní paralýzy. Naopak miliony mrtvých, nevyčíslitelné utrpení a spoušť za sebou zanechaly zvrácené megalomanské touhy rodáka z Braunau na Innu, Adolfa Hitlera, strůjce největších hrůz 20. stol., které se odehrávaly také v koncentračním táboře Mauthausen u Lince. V hornorakouské metropoli Hitler také 13. března 1938 oznámil anšlus Rakouska.
Horní Rakousko, jehož příroda a život byly odedávna utvářeny a ovlivňovány žulou, vodou a vápencem, se v současnosti prezentuje jako moderní, inovativní a konkurenceschopný region s prosperujícím hospodářstvím, průmyslem i zemědělstvím, region, který investuje do vědy, výzkumu i kultury. Díky své rozmanitosti, pohostinnosti i kvalitní infrastruktuře je celoročním magnetem pro turisty, na které čeká putování za krajinou, poznávání, sportovní i kulturní vyžití, požitek smyslů v lázních či hospůdkách či dotek s tradicemi a zvyky, které patří k pilířům rakouské národní identity.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.