Pro turisty jedoucí po dálnici z Lince na Salcburk je Mondsee neboli Měsíční jezero známým pojmem. Zdejší odpočívadlo s nádherným výhledem na Dračí stěnu, Schafberg a modrostříbřité jezero zlákalo k zastávce nejednoho nadšeného fotografa. Panoramatický úlovek je opravdu jedinečný, přesto stojí za to sjet i do stejnojmenného městečka, rozloženého idylicky na severním břehu.
Ačkoli je Měsíční jezero skoro 70 m hluboké, patří k nejteplejším v Solné komoře – voda v něm mívá až 26 °C. Leží na pomezí Jižních vápencových Alp a severnějších pískovcových Hor Solné komory (Salzkammergutberge). Je 11 km dlouhé a 1,5 km široké, což ve výsledku dává plochu kolem 14 km2. Napájejí ho tři říčky přitékající ze dvou nejhořejších jezer (Fuschlsee a Irrsee) jezerního řetězce pokračujícího přes Mondsee až k Attersee. Z Mondsee do Attersee ležícího o 12 m níže odvádí vodu pouhé 3 km dlouhá Seeache. Kdysi obě jezera souvisela, než se zřítil kus Schafbergu, který je oddělil a vyvolal při tom vzestup hladiny o několik metrů.
Voda zřejmě pohřbila i pravěké příbřežní stavby na kůlech. Pozdně neolitické stavby i keramiku, kamenné, kostěné a měděné předměty objevil v roce 1872 archeolog Matthäus Much. Tato Mondseekultur byla datována do 4. tisíciletí př. n. l.
Za římské vlády odtud vedla silnice do města Juvavum (dnešní Salcburk). Kolem roku 600 přišli do oblasti Bavoři; osídlili ji a obhospodařili. Roku 748 založil bavorský vévoda Odilo z rodu Agilolfingerů zdejší klášter, nejstarší v celém Horním Rakousku, který se brzy proslavil svou školou psaní a knižních ilustrací. Po pouhých čtyřiceti letech existence zde vznikl tzv. Tassilův žaltář (někdy nazývaný též Žaltář z Montpellieru), nejstarší dochovaná kniha sepsaná na rakouském území, v roce 800 nebo krátce poté pak nejstarší překlad části bible, konkrétně Matoušova evangelia, do němčiny. Obzvlášť cenná je zdejší sbírka listin a manuskriptů dokumentujících ranou historii Horního Rakouska, Salcburska i východního Bavorska.
Kolem roku 800 byl klášter prohlášen karolínským říšským opatstvím a přijal benediktinskou řeholi. V letech 831–1106 ho vlastnili řezenští biskupové, poté bavorští vévodové a roku 1506 přešel do rukou Habsburků; osm let poté zde bylo založeno gymnázium. Roku 1791 císař Leopold II. tento nejstarší rakouský klášter zrušil. V roce 1810 jej získal bavorský polní maršál Carl Philipp von Wrede a přestavěl na zámek. Zůstal jeho majitelem i poté, co území připadlo Rakousku. Zasloužil se o stavbu silnic i o výrobu zdejšího sýra. Jeho potomci vlastnili zámek až do roku 1986…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Horní Rakousko