Milým překvapením je zámek Lešná, v dvoutisícové obci pár kilometrů severně od Valašského Meziříčí (neplést se zámkem stejného jména, který stojí v areálu zlínské zoo). Potěší už jen procházka zámeckým parkem a arboretem založeným v polovině 19. stol., který má rozlohu 7,5 ha a roste v něm dohromady více než 1400 exemplářů dřevin. Pokud už sem ale turista dorazí, byla by chyba nepodívat se i dovnitř relativně nedávno (2011) zrenovovaného zámku, který je jedním z objektů Muzea regionu Valašsko.
Původní tvrz z 15. stol. byla v 1. pol. 16. stol. přestavěna na renesanční zámek, ale jeho dnešní klasicistní podoba vznikla teprve na konci 19. stol. za posledních majitelů, kterými byli Kinští. Hrabě August Leopold Kinský ze sloupské větve rodu koupil Lešnou v roce 1887 pro svého mladšího syna Filipa Arnošta – právě on zámek přestavěl a pak ho postoupil svému synovi Bedřichu Adolfovi, poslednímu předválečnému majiteli. Ten byl za války majorem wehrmachtu, takže mu byl po válce zkonfiskován majetek podle Benešových dekretů. Do zámku byla umístěna škola a posléze i školka, jež tu fungovaly do roku 1975. Pak přešel pod tehdejší Okresní vlastivědné muzeum ve Vsetíně, ale veřejnost se do něj poprvé podívala až před 10 lety. O velmi zchátralém vzhledu zámku ještě na počátku 90. let se můžeme snadno přesvědčit. Zámek si totiž „zahrál“ ústav sociální péče ve známém filmu Filipa Renče Requiem pro panenku z roku 1991.
Je až neuvěřitelné, jakou proměnou zámek prošel. Za pozornost stojí například krásná dřevěná barokní podlaha z přelomu 17. a 18. stol. v největším sále zvaném Bílý – objevila se při rekonstrukci, když nad ní byly vídeňské parketové čtverce z 19. stol., „běžné“ parkety z 20. stol. a ve školních létech ještě linoleum. Mimořádným interiérem se pyšní i jídelna se zvláštně pomalovaným trámovým stropem (dendrochronologická analýza odhalila, že dřevo pochází z let 1630–1635) a barokní výmalbou z 18. stol. na stěnách. Na okně v knihovně stojí busta pozoruhodné dámy. Jmenovala se Marie von Ebner-Eschenbach, hraběnka Dubská. Dubští z Třebomyslic byli se zdejšími Kinskými svázáni četnými příbuzenskými vztahy, hraběnka Marie byla tetou Filipa Arnošta Kinského z matčiny strany, takže na zámek jezdívala na návštěvu za příbuznými. Většinu života prožila se svým manželem ve Vídni a rakouské děti se o ní dodnes učí ve škole jako o jedné z nejvýznamnějších spisovatelek 19. stol., která byla dokonce dvakrát nominována na Nobelovu cenu za literaturu. Jako první žena v historii obdržela čestný doktorát z filozofie na vídeňské univerzitě, ale kromě toho byla rovněž vyučenou hodinářkou, členkou hodinářského cechu a význačnou sběratelkou kapesních hodinek, kterých nashromáždila na 500 kusů. Protože neměla děti, stanovila v závěti (zemřela v roce 1916), že má být sbírka rozprodána. Odborníci se ale shodli, že by to byla škoda, a tak celou sbírku odkoupilo město Vídeň. Dodnes je tam vystavena v Muzeu hodin.