V letošním roce uplyne 85 let od doby, kdy se začala v Praze-Podolí postupně uvádět do provozu nová úpravna vody.
Historie současné podolské úpravny vody začíná rokem 1929. Zpracování projektu se ujal architekt Antonín Engel. Jeho návrh zahrnoval vícestupňovou filtraci Puech-Chaball a vodárna byla postavena na místě staré Pražské vodárny.
„Antonín Engel usiloval především o monumentální fórum. Vycházel při tom z přesvědčení, že architektura není záležitostí krátkého okamžiku, jedné či jen několika málo generací. Jeho stavby jsou skutečně reprezentanti dlouhověkosti. Příznačná je v tom snad nejvíce filtrační stanice vodárny v Podolí, kde dvě části, budované v rozpětí několika desetiletí, působí jako naprosto jednotný celek, jako by při jejím budování se čas a vývoj architektury zastavil. Nejde však jen o pocit zastavení času. Stavby mají podle Engela vždy usilovat o vyjádření věčnosti, trvanlivosti,“ říká Jaroslav Jásek, historik a archivář Pražských vodovodů a kanalizací.
Úpravna vody v Podolí z roku 1929 sestávala z filtrace, čerpací stanice surové a upravené vody a provozní budovy. Její výkon byl 405 l/s. Již v roce 1932 bylo zprovozněno zařízení na dávkování síranu hlinitého do surové vody s následným odfiltrováním vloček na stávajících pomalých filtrech. Tím bylo dosaženo výkonu 640 l/s. Posledním tehdejším krokem úprav technologie byla náhrada třístupňové filtrace za rychlofiltry typu WABAG v roce 1942. Použitelný výkon vodárny stoupl na 890 l/s.
Tím byly možnosti intenzifikace stávající vodárny prakticky vyčerpány. Vzhledem k prognózám vývoje spotřeby pitné vody, které ukazovaly, že současné zdroje nebudou stačit, bylo v 50. letech rozhodnuto o rekonstrukci a dostavbě vodárny prakticky do dnešní podoby. Technologie při této rekonstrukci byla vybavena čiřiči typu Binar-Bělský, byly vybudovány nové čerpací stanice surové i upravené vody, nové laboratoře a některé další objekty. Výkon vodárny dosáhl 2200 l/s. Zajímavé na této rekonstrukci bylo, že jejím projektantem byl opět architekt Antonín Engel, který tak měl možnost dokončit dílo, které v 20. letech začal. Oficiálního dokončení celé dostavby a přestavby Podolské vodárny v roce 1965 se ale Engel nedočkal, zemřel o sedm let dříve. Následně pak byl ještě různými technologickými doplňky a intenzifikací výkonu čiřičů zvýšen výkon vodárny až na 2850 l/s.
To byl ale na dlouhou dobu konec dalšího rozvoj…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Technické památky Česka